Až budu velká

Ahoj. Měsíc duben už je skoro za námi, poslední aprílová noc filipojakubská před námi. Držte se dál od košťat a ohňů! Jen pro jistotu.. V dalších větách se opět objeví shrnutí měsíce spolu s mými oslnivými výtvory z mého diáře. Duben jsem vlastně vůbec nevěděla, jak pojmout. Chtěla jsem něco pozitivního, jarního, neměla jsem náladu na kreslení deštníků a deště. A ačkoli mám ráda modrou barvu, teď jsem potřebovala nakopnout spíš sluncem. Často hledám inspiraci všude možně, sleduju videa na youtube a ve finále si stejně udělám vše po svém. Ale tentokrát jsem narazila na skvělé téma u AmandyRachLee - horkovzdušné balóny . Žluté, oranžové, zářivé, svobodné, vznášející se k obloze. Oslovilo mě to, snad i proto, že jsem se nejvíce těšila na konec dubna, abych sama mohla odletět do již zmiňovaného Skotska. Takže jsem čapla vodovky a začala se učit, jak se tak kreslí balóny. Úvodní dvojstrana, citát z písničky Rome wasn´t built in a day - krásná plesová cha-cha, tu písničku jsem hledala asi t

Jsem toulavá. Neomezovala bych to na nějakou část těla, ale samozřejmě srdce nebo duše, jak chcete, hraje tu hlavní roli. Začalo jaro, jak jsme si všichni všimli. K někomu se náhle dostaví neodbytný pud rozmnožovací, biologické hodiny o sobě taky dávají vědět a nebo si prostě chcete jen zadovádět. Upřímně říkám, že já mám chuť na sex pořád, takže na jaře nepociťují výrazný rozdíl. Ale za to cítím nutkavou potřebu někam vyrazit. Na tolika místech jsem nebyla, tolik věcí jsem neviděla, tolik lidí ještě nepotkala! Kdo mě zná, ví, že jsem typický salámistický cestovatel , který si s ničím moc nedělá hlavu, však ono se to někdy nějak vyřeší. Nádherně mě popsal Terry Pratchett v Barvě kouzel. Tedy popisoval Dvoukvítka , prvního zeměplošského turistu, ale neskutečně to na mě sedí. Taky mám pocit, že se mi určitě nemůže nic stát a že na všem se lze domluvit . (Samozřejmě dodržuji několik základních bezpečnostních pravidel.) Překážka pro mě prostě neexistuje , kdyžtak tam dorazím oklikou. Uby

... nebyl až tak ošklivý. Jak se říká, tma zahalí všechnu nedokonalost, špínu, bolest a realitu. Druhá nejošklivější stavba světa se nachází v Praze a je to samozřejmě Žižkovská věž, která se svým nepěkným vzhledem dokonce chlubí. Dostala jsem se na ni náhodou, protože kamarádka Tinky a její přítel Jánošík se vypravili za mnou na výlet do hlavního města Prahy, abych jejího nového přítele poznala a náhodou při vymýšlení programu narazila na lístky do observatoře s drinkem k tomu. To by bylo, abychom tam nevyrazili. Žižkovskou věž jen tak nepřehlédnete, tyčí se do výšky 216 m a ještě ke všemu stojí na kopci, takže je i nejvyšším stabilním místem Prahy (474 m.n.m.). Večer navíc svítí trikolorou, jak je vidět na fotce. Měli jsme naplánovanou prohlídku na devátou večer, ale i když jsme dorazili s lehkým předstihem, nebyl problém dostat se nahoru dříve. V koupeném poukazu jsme nejprve měli slíbený koktejl v místním baru, ten se necházel v té modře svítící části věže ve výšce 66 metrů. Čekalo

✔ Spisovatel: Abbie Rushton ✔ Ilustrátor: --- ✔ Nakladatelství, rok: Euromedia, 2016 ✔ Žánr: Dívčí romány ✔ Obsah: Hlavní hrdinkou je dospívající dívka Meghan, která od loňského léta nemluví. Něco se stalo. Její nejlepší kamarádka Hana je mrtvá. Meghan trápí obrovská vina, která jakoby jí seděla na hlasivkách, musí mlčet. Ve škole je pro všechny tou divnou, která nemluví a navštěvuje školního psychiatra. Před zkouškami se však do městečka přistěhuje nové děvče, exotická Jasmine, která rozvrátí zaběhlé koleje. Začne se kamarádit právě s podivínkou a nikdo, ani samotná Meghan, nechápe, proč vlastně. Meghan bojuje sama se sebou a svými démony, bojí se otevřít své nitro. Je vůbec schopna navázat nový vztah a mít znovu kamarádku? A do toho všeho jsou tu ty výhružky určené Jasmine. Meghan se rozhodne ochránit Jasmine za každou cenu. Ale proti komu bojuje ? ✔ Zajímavost: Megan trpí tzv. selektivním mutismem. Je to porucha, při které člověk po prožitém traumatu nemluví, ačkoli mluvit umí.

Ahoj. Rozhodla jsem se. Podělím se s jednou mojí uklidňující, stres uvolňující a zároveň vlastně intimní věcí. Mým diářem. Je milion blogerů/youtuberů/holek, které si dělají vlastní diář, takže v tomhle ohledu ten můj není vlastně vůbec výjimečný. Ale je můj, kreslím a rýsuju místo terapie a to stačí. A když už článek, tak přidám ještě pár "zajímavostí", jak jsem třetí kalendářní měsíc přežila. Většinou na titulní dvojstránce měsíce mám vlevo nějaký motivační citát a vpravo název měsíce. V březnu jsem vedle rádoby hrachoru napsala jen jeho latinský název. Tak už je březen, měsíc hrachorů! - založila jsem tento blog (už asi miliontý blog, vždy zjistím, že psát potřebuju prostě, ale nikdy se nepoučím) - 5 týdenní praxe (ještě týden mi zbývá teď v dubnu) - pěší výlet na Čertovy skály do Brd - pracovala jsem 14 dní v kuse (čti: praxovala jsem zadarmo 13 dní a 2 jsem pracovala za peníze) - zvykla jsem si na pravidelný režim Od květu... - znovu jsem si vykloubila pravý palec na vol