Srdce i nohy na toulkách

Jsem toulavá. Neomezovala bych to na nějakou část těla, ale samozřejmě srdce nebo duše, jak chcete, hraje tu hlavní roli.
Začalo jaro, jak jsme si všichni všimli. K někomu se náhle dostaví neodbytný pud rozmnožovací, biologické hodiny o sobě taky dávají vědět a nebo si prostě chcete jen zadovádět. Upřímně říkám, že já mám chuť na sex pořád, takže na jaře nepociťují výrazný rozdíl. Ale za to cítím nutkavou potřebu někam vyrazit. Na tolika místech jsem nebyla, tolik věcí jsem neviděla, tolik lidí ještě nepotkala!
Kdo mě zná, ví, že jsem typický salámistický cestovatel, který si s ničím moc nedělá hlavu, však ono se to někdy nějak vyřeší. Nádherně mě popsal Terry Pratchett v Barvě kouzel. Tedy popisoval Dvoukvítka, prvního zeměplošského turistu, ale neskutečně to na mě sedí. Taky mám pocit, že se mi určitě nemůže nic stát a že na všem se lze domluvit. (Samozřejmě dodržuji několik základních bezpečnostních pravidel.) Překážka pro mě prostě neexistuje, kdyžtak tam dorazím oklikou. Ubytování řeším zásadně buď na poslední chvíli nebo až na místě.
Tímto stylem jsem vyrazila v osmnácti na svou první týdenní dovolenou s kamarádkou na Lipno na kole. Pobyt nám propršel, ale byl to neskutečný zážitek! Šest přestupů z vlaku na vlak s kolama, to chceš! A to bylo jen cestou tam.
Taky jsem se pohybovala po norských horách s krosnou, stanem a kamarádkou, která má ještě menší zkušenosti s horskou turistikou než já.
V Bulharsku už mě nebavilo po dvou dnech ležet na pláži, tak jsem jela autobusem do historického města Nessébar na výlet a to jen se sporou znalostí azbuky.
V Turecku jsem se takto rozhodla pěšky urazit x kilometrů po pláži, abych se mohla vykoupat v deltě ledovcové řeky, když se vlévala do moře a míchala se slaná voda se sladkou.
Partu kamarádů jsem vzala na kola do Třeboně. Jednou jsme sjeli z modré turistické na žlutou a najeli asi 40 km navíc. V tu chvíli vypadali, že mě zabijou, teď na to všichni vzpomínají a ještě si pochvalují ten netypický výhled, který jsme díky té zajížďce měli.
S roční slovní zásobou ruského jazyka jsem se loni vypravila splnit si svůj sen do Ukrajinských hor a projezdila jsem týden na divokých koních. Tam jsem jela úplně sama, s cizími lidmi, které jsem potkala na nádraží a jedinou společnou věcí byla jízdenka na vlak. Bylo to neskutečné! Zažila jsem lekce akrojogy, týden bez signálu, typické ukrajinské jídlo, divoké koně, spousty vodky... A ještě jsem zvládla rusko-slovensko-česky udržovat konverzaci s řidičem autobusu, který na mě mluvil ukrajinsko-slovensky a ukazoval mi po cestě krásy ukrajinských pohoří.
To by bylo jen tak na okraj, pro představu.

Tím chci říct, že kdokoli nemáte odvahu, kašlete na strach a jděte do toho! Na takových cestách poznáte nejen zem a opravdové lidi, kteří tam žijí, ale především poznáte sami sebe. Zjistíte, že se opravdu vždy všechno vyřeší, respektive, že to vyřešíte vy a úspěšně. I když v tu chvíli vám bude úzko, zpětně veškeré katostrofy budou jen úsměvnou historkou. Naučíte se si věřit. Sobě, svým schopnostem. Že neumíte jazyk? No a? Máte dvě zdravé ruce a nohy, určitě se nějak domluvíte. (Nemluvím o google překladači nebo slovníku, co je v každém telefonu.) Naučíte se smířit s diskomfortem a ještě za něj poděkovat. Otevřou se vám oči. Protože v turistických resortech je vždy všechno krásné. Jenže to o té zemi a lidech nevypoví vůbec nic. Buďte zvědaví a zvídaví. Kdyby nic jiného, tak pak můžete machrovat před jakoukoli partou svými jedinečnými zážitky A hlavně, cesta je opravdu cíl.

Když můžete, prostě to udělejte!

Závěrem jen nakousnu své další plány. Sezona prostě začala. Po Velikonočním pondělí vyrážím na týden do Skotska. Ale jedu se ségrou, takže žádný extra punk, jako obvykle, to nebude. V květnu mě čekají tři dny v Salzburgu a okolních Alpách. Koncem května vyrážím na praxe do českého podkrkonoší. Ano, sice to bude týden práce zadarmo, ale víkendy mám volné a určitě plánuji nějaký výlet do okolí. Když už. Červenec věnuji táboru, srpen snad na týden do Tater, to už byl měl být punk. Jo a mám už nabídku na příští leden/únor, tři týdny v Mexiku s partou paraglidistů. Co myslíte, pojedu? ;)

Lu Wild

TT: Toulavé srdce

Komentáře

  1. Tyjo, šest přestupů to je docela masakr :D
    Musím uznat, že "Cesta je cíl" platí snad úplně ve všem - jak doslovně, tak metaforicky :) Mám tohle úsloví ráda právě kvůli jeho pravdivosti :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud budeš celá, pojedeš určitě...:D

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny19. dubna 2019 v 1:24

    Taky mám toulavou "kočovnou" povahu, ale teda na Tebe nemám! Paráda! Jsi dobrá!

    OdpovědětVymazat
  4. Jak jsem si přečetla tvoje cestování, určitě pojedeš. Jsi dobrá, zkušenosti a poznatky ti zůstanou navždy.

    OdpovědětVymazat
  5. Paaaani. Pěkný.
    To Skotsko závidím. :) <3

    OdpovědětVymazat
  6. Většinu cest nebo i jen výletů plánuji, abych toho stihla, co nejvíc. Vzpomínám si, že jsem ve Španělsku vstávala každé ráno v pět hodin a odcházela na procházku po pláži k majáku, kde jsem v žabkách šplhala po skále. Jednou mi to uklouzlo a mně došlo, že by bylo fajn na recepci hotelu říct kam jdu a kdy se vrátim, to kdybych někde spadla :) Zažila jsem i pár neplánovaných cest třeba do Holandska, kdy jsem se večer rozhodla v druhý den ráno letěla. Miluju cestování.

    OdpovědětVymazat
  7. Hezky jsi to napsala:) Když člověk pustí takový to držení pod kontrolou všeho, nejenže to vždycky nějak zvládne, ale hlavně bude tak nějak víc vpohodě, bez křečí a nakonec ho překvapí něco, co ani nečekal. Já právě většinou volím zlatou střední cestu. Ani naprosto přesný plány, ale ani uplný ponechání:)

    OdpovědětVymazat
  8. Místo toulavá bych řekla dobrodružná :-)  s chutí do toho

    OdpovědětVymazat
  9. Téda, máš toho opravdu hodně a to je dobře :). Aspoň se člověk nenudí :).
    Já si myslím, že určitě pojedeš :D. Pak dej vědět, jak všude bylo :). Těším se na články.

    OdpovědětVymazat
  10. Panejo, ty jsi ale cestovatelka. Skotsko ti tiše závidím, tam bych prostě chtěla taky! Totálně kouzelný místo! :OJá mám ráda turistiku a šetřím si na kolo, protože prostě chci šíleně moc jezdit. Zatím jezdím jen na kolečkových bruslí a jezdíme s přítelem za kulturou. :-) Teď zatím poznáváme naše krásné Česko, ale za rok bych rozhodně chtěla do zahraničí. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Super věta:
    "Když můžete, prostě to udělejte!"
    Jo,
    málokdo pochopí toho, kdo ne-může. Vlastně nikdo.
    Samozřejmě jinak se to zpívá mladé skupině mladíčků v písničce "Když nemůžeš, tak přidej víc", v jejich 25 letech,
    jinak by se jim to zpívalo v 35!
    Přidání by tak už nešlo! :-)
    Není to pesimismus, je to realita života.
    https://www.youtube.com/watch?v=7De-UU9qB9Q
    :-))

    OdpovědětVymazat
  12. Máš recht, vždycky to nějak jde. Já jsem ještě nedávno byla ze všeho vyděšená - nikdy jsem nikam nejela sama, vždycky jsem všecho do puntíku naplánovala a pak už to měl v rukou přítel. A pak jsem jela na letní školu do Bosny. Probrečela jsem poslední dvě hodiny před odjezdem, že tohle přece nemůžu zvládnout, ale pak se ukázalo, že ani výletovat v místě, kde se na jízdní řády nedá spolehnout a kde se nedomluvím, není tak těžký.
    O pár měsíců později jsem odjela na Erasmus do Itálie a ta mě vyškolila. Sama jsem dojela busem na Sicílii, vylezla na Etnu, vyřešila ujetý bus v Benátkách a projela všechna italská města, která mě zajímala. A nebylo to ani zdaleka tak těžké jako vymámit z italské pošty ztracený balíček. :D

    OdpovědětVymazat
  13. Cestování je krásná věc. S partou nadšenců to může být supr. Ráda jezdím na kole, ale když jede nesourodá skupina, až jako takový zážitek mi to nepřipadá. Pořád vidím nabídku: Norskem na kole. To by mne lákalo. Ty jako nadšená cestovatelka pojedeš! Je to challenge! To se neodmítá! :-)

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: To byl! Dvě kola, dvě krosny a stan, co se nám dovnitř nevešel :D Taky mám tuhle větu ráda, a i když už poslední dobou zní jako klišé, pořád platí :)[2]: Taky si myslím :D[3]: Díky :) Nevím, jestli jsem dobrá, spíš jsem pro všechny hrozný magor :D[4]: Právě, hodně jsem se toho naučila.[5]: Děkuju. Skotsko bylo nádherné! Článek chystám :)[6]: Skvělý, jsi dobrá! Má to něco do sebe, tyhle výlety na poslední chvíli. :)[7]: Přesně tak, vše je více na pohodu. Zlatý střed je úplně ideální.[8]: To mi trošku zní jak jméno pro kočku :D[9]: Rozhodně s chutí! Kdybych to dělala bez chuti, to  bych byla teprve cvok..[10]: Díky, články určitě budou :) Nuda je můj největší nepřítel hned po lenosti :)[11]: Tak třeba na tom kole jednou? ;)[12]: Tu jsem napsala schválně. Pracuji s postiženými lidmi, lidmi po operacích a tak vím, že ne vždy tohle všechno jde. I proto bychom si měli vážit toho, že tohle všechno můžeme. Ale nemyslím si, že věk je překážka. Dnes se dá cestovat i v 60 letech - samozřejmě, že ne stejně jako zamlada, ale dá se to, když se chce. Natož v 35 - to je člověk ještě mladý![13]: Páni, to zní všechno úžasně! :) Ještěže ses tenkrát odhodlala! Copak, v Itálii jsou pošty ještě horší než u nás? To jsem myslela, že už nejde :D[14]: V Norsku jsem byla, ale po svých. Na kole by to byla teprve výzva! Jdi do toho! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Parádní zážitky, moc fandím.

    OdpovědětVymazat
  16. Parádní zážitky, krásné cestování. Je fajn, že si užíváš života a cestování. Ne každý to štěstí a chuť cestovat má...

    OdpovědětVymazat
  17. Víš Lu,
    co na tobě nejvíc obdivuju? Tvou odvahu! :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kousky dní

Rudý ruský boršč