Až budu velká

Ahoj. Je tu zase konec měsíce, což znamená jen dvě věci. Je čas na diář a detaily jednotlivých událostí. Červen jsem chtěla udělat zářivý, veselý. Šťavnatý vodní meloun byl ideální volba - jednoduché na kreslení, ale přesto efektní. Moc se mi líbí moje hlavní stránka, ta se mi opravdu povedla. Zbytek je takový rychlý, skoro odfláknutý. Vzhledem k tmu, že jsem skoro celý měsíc strávila na praxích, nepotřebovala jsem moc místa na plánování, proto mám jeden týden vždy jen na jednu stranu. - 3 týdny z června strávené na povinných praxích - obohacení o nové zkušenosti a poznatky - návštěva hyperbarické komory - hodinový profesionální nordic walking s pacienty - upletla jsem na ergoterapii dva košíky - mýma levýma rukama! - půldenní volno využité na Zoo ve Dvoře Králové a safari - podařilo se mi zvládnout dva záchvaty vzteku u pacientky s dětskou mozkovou obrnou - podle maminky je to úspěch - poslední týden jsem měla záskok na tělocvičně - všechno mě bolelo, ale neskutečně mě bavilo vést sku

, ,Solnohrad. Tak jsem taky..." byla! Poprvé jsem navštivila Mozartovo rodiště letos v květnu, vlastně před měsícem. Musím říct, že i když je malé, má co nabídnout. Krásné výhledy na zasněžené Alpy, výbornou kuchyni, dobré pivo a koule. Mozartovy. Proč vlastně Salzburg? Inu, náhodou. Já, věčný smolař, který má vždy na cestách výluky, zpoždění, kolony a podobné chuťovky, který v tombolách většinou vyhraje nic nebo nic, jsem něco vyhrála. Rovnou ubytování v hotelu se snídaní pro 2 na dvě noci v Salzburgu plus tu jejich SalzburgCard. Neskutečné. Douho jsem si myslela, že si ze mě dělá někdo legraci. A tak se jelo. Vzala jsem s sebou Tinky. (Teď bych vzala přítele, ale v době plánování výletu přítel ještě nebyl přítel, tak ostrouhal.) Z hlavního města jsme vyjely v šest ráno vlakem s poněkud roztržitou a zmatenou paní průvodčí. Úspěšně jsme přestoupily v Linci a okolo oběda už dýchaly horský vzduch Solnohradu, kupodivu slaný nebyl. První alpská hora. Po ubytování a získání již zmíněn

Květen nějak proběhl kolem mě. Nebo mi to tak alespoň připadne. Měla jsem každý den co dělat. Jak tak koukám, našla jsem dva dny, kde jsem neměla napsanou žádnou povinnost, prostě jsem měla to sladké nicnedělající volno. Což je až až. Já prostě se neumím jen tak válet, odpočívám dynamicky na volejbale nebo na zkouškách sboru nebo na squashi, józe, zumbě... Aktivitou. Flákat se prostě neumím! Přítel mě to prý naučí, říkal. Soucítím s ním. Mě ukočírovat není jen tak! :D Otevírám diář... Za téma měsíce jsem zvolila klidnou levanduli, snad abych trochu zvolnila. To se tedy moc nepovedlo. No co příště třeba. Hlavně jsem potřebovala vyzkoušet nové fixky, které jsem si za odměnu pořídila. Ani tedy už nevím za co, za odměnu. Ale někdy je třeba udělat si prostě radost. Udělali jste si v poslední době také něčím radost? Jinak jsem plánovala němocko-anglicky, proto je Mai s měkkým i :) - pusu jsem pod třešní nedostala, tuším, že to bylo pod šeříkem - v italské restauraci jsem jedla dokonalou pann