Salzburg má koule

,,Solnohrad. Tak jsem taky..." byla!

Poprvé jsem navštivila Mozartovo rodiště letos v květnu, vlastně před měsícem. Musím říct, že i když je malé, má co nabídnout. Krásné výhledy na zasněžené Alpy, výbornou kuchyni, dobré pivo a koule. Mozartovy.

---

Proč vlastně Salzburg? Inu, náhodou. Já, věčný smolař, který má vždy na cestách výluky, zpoždění, kolony a podobné chuťovky, který v tombolách většinou vyhraje nic nebo nic, jsem něco vyhrála. Rovnou ubytování v hotelu se snídaní pro 2 na dvě noci v Salzburgu plus tu jejich SalzburgCard. Neskutečné. Douho jsem si myslela, že si ze mě dělá někdo legraci.

A tak se jelo. Vzala jsem s sebou Tinky. (Teď bych vzala přítele, ale v době plánování výletu přítel ještě nebyl přítel, tak ostrouhal.) Z hlavního města jsme vyjely v šest ráno vlakem s poněkud roztržitou a zmatenou paní průvodčí. Úspěšně jsme přestoupily v Linci a okolo oběda už dýchaly horský vzduch Solnohradu, kupodivu slaný nebyl.

První alpská hora.

Po ubytování a získání již zmíněné SalzburgCard (slevová karta na MHD, vstupy do muzeí atd., opravdu se zrovna tady vyplatí!) jsme za lehkého poprchávání vyrazily na startovní památku, Schloss Hellbrunn. Vede k němu příjemná procházková cesta z centra podél zelených luk s výhledem na vrcholky Alp. Přilehlé zahrady k zámku jsou obrovské, za pěkného počasí by se v nich dalo určitě zabloudit. Nám ale pršelo, tak jsme se rozhodly vyzkoušet atrakci v ceně SalzburgCard - Wasserspiele (Vodní hrátky). Venkovní expozice fontán, jezírek a všemožných divů (divadlo, postavičky, mlýn, ...) poháněných pouze vodou. Průvodkyně nám říkala, že se na letní sídlo sjížděli šlechticové právě z důvodu velkolepé vodní show, ale trochu škodolibé. Fontány jsou navrženy totiž tak, aby v nestřežený okamžik dokonale postříkaly návštěvníky vodou. Byl to skvělý zážitek, pištěly jsme s Tinky jak školačky a marně uskakovaly před proudy vody. Všichni turisté se bavili. Doporučuji v teplém létě, na nás chvílemi pršel i déšť, takže zlité jsme byly opravdu důkladně.

Zámek Hellbrunn.

Jedna z atrakcí s využitím vody.

Stůl na venkovní posezení.

Zmáčené jsme měly za cíl vrátit se do centra města, vyšplhat na kopec Festungsberg a prohlédnout si pevnost Hohensalzburg s lanovkou. Nahoru jsme vyfuněly, protože lanovku jsme logicky našly až cestou zpátky. No nic. Pevnost je rozhlehlá, na kartu můžete dovnitř si prohlédnout muzejní výstavu (také zdarma). Své zde najdou nadšenci válečného vybavení, historie, geologie, medicíny i zeměpisu. Rozhodně si každý najde to svoje. Vylézt nahoru stojí taky za to kvůli výhledu. Na jednu stranu vidíte hory a na tu druhou celé město jako na dlani.

Výhled na hory.
Výhled na město jste již viděli v úvodu článku.

Pevnost Hohensalzburg.

Pěkně celý den utekl, už tu byl večer. Pocouraly jsme se uličkami centra a hledaly něco dobrého k večeři. Restaurace Barenwirth splnila naše poždavky, byla útulná, vařili skvěle a zároveň jsme se doplatily. Výběr padl na typickou rakouskou klobásu se zelím a opečenými brambory. Povedla se.

Uličky v centru.

Všude vývěsní štíty místo řvavých bilboardů,

dokonce i McDonald měl takovýhle pěkný, zdobený.

Druhý den, ve středu, jsme měly v plánu výlet do Německa na Orlí hnízdo. Jízdenky jsem koupila jen do Německa přes internet, ale povedlo se nám zmeškat autobus. Za chvíli jede další, to není problém, ale jak zjistit, jestli lístky platí i na další bus? Neptejte se v kanceláři, neptejte se na informacích, neptejte se nikde. Nikdo nic neví. Všichni mi řekli, ať se zeptám přímo řidiče konkrétního autobusu. Ten nám je vzal. Ale informovanost všech - nulová.

Až na půli cesty v německém městečku Berchtesgaden jsme zjistily, že je Orlí hnízdo letos ještě zavřené kvůli sněhu. Změna tedy. Rychle jsem hledala, co teď. Naštěstí jsme byly asi 5 km od dvou německých jezer Koningsee a Oberssee, kam se dalo příjemnou cestou národní parkem Berchtesgaden podél řeky dojít pěšky. Cesta byla dokonce bez turistů (ti se nechají vozit až přímo k jezerům). Voda v řece byla ledová, ale průzračná a naprosto čistá, já jsem cestou obdivovala lány medvědího česneku a jiných kytek, Tinky fotila. A pak tu najednou byla hladina jezera prvního, Koningsee - Královské jezero. Smaragdově zelená, čistá (lodě jezdí na elektřinu, nikdy tam nic neplulo na naftu z královského zákazu), průhledná s odrazem okolních lesu a hor. Pohádka.
Začali se srocovat turisti. Tak jsme raději skočily na loď a rozhodly se doplout na druhou stranu jezera, kde se dá udělat procházka k menšímu Oberssee a vodopádu, který se nachází přesně na hranicích Německa a Rakouska. Na lodi jsme si vyslechly německý výklad, který nám překládala paní učitelka do ČJ, sešly jsme se totiž na lodi s českým třídním výletem. Školáci naštěstí vystoupili už na první zastávce u kostela St. Bartholoměje, takže po zbytek cesty byla loď naše. Po 40 minutách jsme zakotvily i my v Saletu. Z přístavu vede přímá trasa údolím k jezeru, zde už jsme potkávaly dost návštěvníků, ale všichni mířili opačným směrem, snad kvůli počasí. Menší jezero stálo i za zmoknutí. Bylo snad ještě hezčí než Královské.

Výhled z lodi na břeh Koningsee.

Oberssee.

Ikonická fotka na IG obsahuje šutr ve vodě. Mám na něm i fotku, ale tahle je myslím taky povedená.

Obersee.

Musím říct, měli tam přátelskou kachnu.

Krmila jsem ji z ruky!! Vlastní svačinou.

Ale jen sousto.

Tinky z toho nebyla tak nadšená.

Jak říkám, cesta pohádková.

Čtvrtek, poslední den. Zbývá nám proběhnout centrum města a jedna z hlavních atrakcí - Mozartovo muzeum a Mozartův rodný dům. Dopoledne je muzeum vcelku prázdné, dostáváme intrukce na výklad i v češtině a neplatíme nic, jdeme zase na kartu. Dům má tři patra, každé je věnováno období Mozartova života. Dozvídáme se o jeho rodině, dětství, začátcích, prohlížíme si rukopisy, posloucháme jeho díla (i ta méně známá), vydáváme se s ním do Vídně i přímo do jeho oper. Celé je to moc pěkně koncipované! Strávíme uvnitř celé dopoledne.

Rodný dům Mozartův

Uvnitř muzea se fotit nesmělo,

ale před muzeem měli ve vitríně jednu obrovitou Mozartovu kouli.

Tak jsem si cvakla alespoň tu.

Následovala poslední jízda jejich trolejbusem, tzv. O-busem. Pokochaly jsme se ještě druhým domem, ve kterém Mozart s rodinou žili a skončily jsme před zámkem Mirabell a zahradami. Konečně vykouklo i sluníčko, jak se na květen sluší, tak jsme si mohly zahrady dosytosti projít. Celý park je vyzdobený fontánami i sochami a soškami. Zámek samotný je využíván jako městský úřad, takže interiér není přístupný.

Zahrady s fontánou Panovou.

Brána do zahrad.

Po klidném odpočinku v zahradách zakončujeme výlet u kávy a dortu. Tinky volí Apfelstrudel, já hlasuju pro Sacher Torte. Celý pobyt byl skvělý, ovšem Sacher je vynikající sladkou tečkou.

Original SacherTorte mit Sahne.

A už se loučíme s nádražím a po železnici se vydáváme zpět. Do Linzu je vše v pořádku, při přestupu ale navazující vlak z ČR přijede o půl hodiny déle, mezi Českými Budějovicemi a Táborem probíhá výluka. Takže přestup do autobusu, následně zpět do vlaku. Při tom všem zmatku sledujeme hokejový zápas na MS a ukázkově fandíme. Praha nás přivítá hodinu po pravidelném příjezdu vlaku. Život se vrací do starých, správných kolejí :)

Lu Wild

Byli jste někde na výletě v Máji? Znáte Sacher? Pamatujete si něco o Mozartovi ze školních let?

Jak cestujete do zahraničí, jeli jste někdy vlakem?