Až budu velká

Ahoj! Další měsíc zmizel v prachu, tudíž je tu opět moje shrnutí. Srpnové téma je naprosto jednoduché, protože jsem prostě neměla čas vymýšlet a hrát si. Teda hrála jsem si, ale s dětmi na táboře, na tvoření čas moc nebyl. Takže jsem vzala zelený zvýrazňovač a začala jsem dělat pruhy. - Výlet do Vysokých Tater - šplh na Slavkovský štít, Kriváň, aj. - všechny úspěšné! - Zážitek jízdy nočním vlakem. - Ochutnání výborných bryndzových halušek. - Ostříhala jsem konečně rymovník. Nese to statečně. Když mi zbylo volné místo, přidala jsem nějaký pěkný citát. - Oficiálně jsem zaměstnancem, zatím tedy jen na půl úvazek. - Naplánován výlet s přítelem na září - konečně! - Po několika měsících doma i na chatě. Babička měla malém infarkt, když mě viděla ve dveřích. - S rodiči výlet na koncert za známými, co mají country skupinu, krásně jsme si zazpívali! - O pracovním víkendu můj první exitus. Tady kromě kalendáře , který je opravdu nahrubo načrtlý, můžete vidět rubriku ,,amount od life" neboli

Když se řekne krabička poslední záchrany, vybaví se mi cigarety. Možná proto, že máma tak krabku s cigaretami držívala . Jakoby zuby nehty visela na záchranném kruhu v rozbouřeném moři, jakoby záleželo jen na tom, jak pevně svůj poklad tiskne v dlani. Na ničem jiném. Jakoby to bylo to jediné, co ji drží v daný moment nad vodou. Vždycky jsem jí to zazlívala. Byly doby, když jsem byla malá, kdy mě to jenom rozčilovalo. Nedokázala jsem pochopit, jak může v klidu sedět na balkoně a kouřit, zatímco já natěšeně běhala po bytě, pobalovala poslední plyšáky a spěchala první ze dveří, však se jelo na výlet! Nebo na dovolenou! Neměla jsem stání, ale co mi to bylo platné. Přes ranní (kdyby je ranní!) rituální cigárko nejel vlak, ani my teda. A přitom já bych se už už viděla u moře! No jo, dítě. Když jsem trochu povyrostla do telecích let, dávala jsem jí své opovržení nad smradem z cigaretového dýmu jasně najevo. Nebo spíš ani ne tak nad smradem, který je ale taky hrozný, jako nad tím nedostatkem v

Ahoj, hlásím se z Tater! Tady jsem hodně váhala, kam takové treky po Slovensku zařadím - do světa nebo do ČR? Jasné, je to už spíše svět, ale jak mi tam všichni rozuměli a já rozuměla jim, tak mi ani nepřišlo, že bych vycestovala někam za pomyslné hranice. Jiné pomyslné hranice, ty osobní, jsem ovšem přímo přešplhala, ale popořádku... (Článek je sice trchu delší, ale hodně místa zabírají fotky.) Do Tater jsem se vždycky chtěla vydat, takže když se tam naši rozhodli předloni jet na dovolenou, byla jsem nadšená. Jenže bum!, termín praxí se s dovolenou křížil. Reklamace se nepřijímají, smůla. Zůstala jsem tedy jediná doma a Tatry měla akorát jako jeden z budoucích cílů. Když jsem potom na facebooku ve skupině Cestování četla, že jedna slečna by ráda o prázdninách právě na Slovensko a hledá parťáky, musela jsem ji napsat! Přihlásilo se nás vícero, no nakonec jsme si zbyli jen čtyři a vyrazili jsme. Ano, s takřka cizími lidmi. Já jsem kvůli práci mohla přijet až o dva dny déle, ale nakonec

Mám malou kuchyň. To už se o mě ví. Jíst ale musím, takže se snažím vcelku si vařit. Někdy těstoviny po studentsku na tisíc způsobů, jindy zase zkouším experimentovat. Totiž, já většinou moc experimentovat neplánuju, ale nesnáším vyhazování potravin, jak zbytků jídla, tak surovin, které nestihnu zdělat. Proto se snažím nakupovat jen ingredience, které potřebuju a tomu uzpůsobuji množství. S odhadem jsem ale na štíru, tak se někdy stane, že mám něc navíc. Jako minule - zbylo mi jaroměřické žervé. Ale v plánu jsem měla vařit chřest. Tak jsem kombinovala, až se mi povedla vytvořit tato mňamka. Zapečený chřest zabalený ve vepřové šunce, zálivka je ze žervé a vajíčka. Nejdřív jsem se postarala o chřest (bílý je jemnější než zelený, proto se hodí třeba na zkoušku, jestli by vám chutnal). Musí se uříznout zdřevnatělé konce, zbytek stonku se pak oloupe, hodí do osolené vody s trochou rozpuštěného másla a krátce se povaří (stačí na méně než al dente, ještě se bude péct). Po povaření se vyloví a