Slovenské Tatry Vysoké

Ahoj, hlásím se z Tater!

Tady jsem hodně váhala, kam takové treky po Slovensku zařadím - do světa nebo do ČR? Jasné, je to už spíše svět, ale jak mi tam všichni rozuměli a já rozuměla jim, tak mi ani nepřišlo, že bych vycestovala někam za pomyslné hranice. Jiné pomyslné hranice, ty osobní, jsem ovšem přímo přešplhala, ale popořádku...

---

(Článek je sice trchu delší, ale hodně místa zabírají fotky.)

Do Tater jsem se vždycky chtěla vydat, takže když se tam naši rozhodli předloni jet na dovolenou, byla jsem nadšená. Jenže bum!, termín praxí se s dovolenou křížil. Reklamace se nepřijímají, smůla. Zůstala jsem tedy jediná doma a Tatry měla akorát jako jeden z budoucích cílů. Když jsem potom na facebooku ve skupině Cestování četla, že jedna slečna by ráda o prázdninách právě na Slovensko a hledá parťáky, musela jsem ji napsat! Přihlásilo se nás vícero, no nakonec jsme si zbyli jen čtyři a vyrazili jsme. Ano, s takřka cizími lidmi.

Já jsem kvůli práci mohla přijet až o dva dny déle, ale nakonec jsem úspěšně dorazila nočním vlakem v sedm ráno na nádraží v Popradu, kde mě parta vyzvedla. Noční vlak, to byl taky zážitek.

První den jsem se ubytovala v kempu, kde mi ostatní drželi fleka, dali jsme seznamovací kávu a vyrazili na první výstup - Slavkovský štít.

Tento vrchol se tyčí do výšky 2452 m.n.m. a je tak jedním z nejvyšších..

Starý Smokovec -> Hrebionek (červená) -> Rozcestí pod Slavkovským štítem (1357m) (modrá) -> Vyhlídka Maxmiliánka -> Slavkovský nos (2 273m) -> Slavkovský štít (modrá), zpátky stejně

Mezi turisty není Slavkovák příliš oblíbený, prý je to dost jednotvárná cesta, pořád, nahoru a vcelku nuda. To mi tedy vůbec nepřišlo. Naopak máte po cestě spoustu přírodních vyhlídek, kde se vám otevírá pohled na příkré srázy do údolí. Následj kamenné moře, které mě naopak bavilo. Ano, po cestě sice není žádná chata ani možnost doplnění vody, ale na druhou stranu je tam opravdu málo lidí a ty výhledy na Lomnický štít! Nádhera, krása, však se podívejte. Myslím, že ty čtyři hodinky výstupu za tohle stály!

Cestou zpátky jsme potkali i kamzíky!

Druhý den padla národní hora Slovenska, Kriváň. Ta už je o něco vyšší, má 2 494 m.n.m. a také náročnější. Pro mě byla třeba cesta o dost těžší a právě méně rozmanitá. Nekonečně dlouho se lezlo lesem, nekonečně dlouho kosodřevinou a pak se teprve po hodně dlouhé době dostalo konečně k úpatí hory, na kterou koukáte už od startu. Potom ovšem, když už fakt šplháte po hřebenech a skalkách (někdypo čtyřech, někdy spiše na pavouka), tak to byl neskutečný zážitek! Moc mě bavily právě ty lezecké části, ačkoli úplně pod vrcholem by se řetězy na pomoc hodily.

Jamrichovo rozcestí (modrá) -> Odbočka na Bielý Váh -> Jamské pleso -> Razcestie v Krivánskom žlabe -> Kriváň, zpátky stejně

Výhled na Nižné Terianské pleso je prostě úchvatný!

Poprvé v životě jsem viděla naživo růst a kvést Oměj šalamounek!

Třetí den jsem se loučila. Ostatní totiž odjížděli a mě čekala jedna cesta úplně samotnou. Dlouho jsem rozmýšlela, jestli to taky nezabalím, protože jít na výstup úplně sama jsem si říkala, že nezvládnu. Dumala jsem nad tím celou snídani. A pak jsem si prostě sbalila a šla jsem, protože mi nikdo nebude říkat, že něco nezvládnu, natož abych to byla já sama! Věřím totiž tomu, že psychika dělá hodně a někdy nás limituje jen právě ta naše hlava s přesvědčením, že něco nedáme.

Vyrazila jsem tedy sama na lehčí trek: výstup přes horský hotel Sliezsky dom na Batizovské pleso. Vzhledem k tomu, že jsem chvátala, abych stihla noční vlak zpátky do Prahy, tak jsem cestu tam a zpět měla za 5 hodin za sebou. A pak, že to nepůjde. Ještě jsem si stihla dát pivko.

Stará Lesná -> Bílkova chata -> Hrebionek -> Rozcestí pod Slavkovským štítem -> Slizesky dom a Velické pleso -> Batizovské pleso -> Vyšné Hágy

Zvolila jsem opačnou cestu než se dočtete na internetu, šla jsem přímo z kempu ve Staré Lesné po žluté podél potoka s vodopády až na již zmíněný Hrebionek, kde část cesty k rozcestí byla stejná jako při první túře po červené. Tady ale zůstávám na červené značce a šplhám nahoru lesem. Cesta na Sliezský dom je plná zatáček, kdy už si člověk myslí, že za tou další je cíl a ono nic. Ale moc se mi líbila, je moc příjemná. Od horského hotelu už je to jen hodinka k Batizovskému plesu, vzhledem k dobrému mezičasu si dopřávám kávu s výhledem na hory.

Káva byla dobrá, ale ukázalo se, že jsem si ji měla odpustit. Když jsem totiž vítězně došla až do mého cíle, nestihla jsem si ani sníst svačinu a začal liják. Takže jsem svačinu zase uklidila, zabalila se do pláštěnky a pokračovala poloběhem po žluté značce do Vyšných Hág. Naštěstí přešel mrak a po dvaceti minutách bylo po dešti. Cestou dolů jsem stihla i uschnout. Je mě mrzí, že jsem nestihla pořídit nějaké hezčí fotky, protože pleso bylo krásné!

Horský hotel Sliezsky dom s masivem Gerlachovského štítu

Velimské pleso

Jsem ale ráda, že jsem v Hágách končila, protože cesta z Vyšných Hág nahoru se mi zdála mnohem těžší, příkřejší a obecně nepříjemnější než jak jsem šla já. Z Hág jsem popojela vlakem zpět do Lesné a odtud už po rychlém sbalení stanu po železnici do Popradu.

Tam jsem zakončila celý tatranský výlet slovenskými haluškami s bryndzou a nasedla na noční vlak zpátky do Prahy.

A teď mě zkuste přesvědčit o tom, že na horách není nádherně.

Haluškám zdar!

Lu Wild

P.S. Kalkulace výletu v základu pro ty, co si myslí, že cestování je drahé. Víte jak, když nepotřebujete jídlo každý den v restauraci, nebydlíte v hotelu atd.

cesta	1 300,-
kemp	600,-
jídlo	500,-
celkem	2 400,-