Výhled z 2. nejošklivější stavby světa

... nebyl až tak ošklivý. Jak se říká, tma zahalí všechnu nedokonalost, špínu, bolest a realitu.

---

Druhá nejošklivější stavba světa se nachází v Praze a je to samozřejmě Žižkovská věž, která se svým nepěkným vzhledem dokonce chlubí. Dostala jsem se na ni náhodou, protože kamarádka Tinky a její přítel Jánošík se vypravili za mnou na výlet do hlavního města Prahy, abych jejího nového přítele poznala a náhodou při vymýšlení programu narazila na lístky do observatoře s drinkem k tomu. To by bylo, abychom tam nevyrazili.

Žižkovskou věž jen tak nepřehlédnete, tyčí se do výšky 216 m a ještě ke všemu stojí na kopci, takže je i nejvyšším stabilním místem Prahy (474 m.n.m.). Večer navíc svítí trikolorou, jak je vidět na fotce.

Měli jsme naplánovanou prohlídku na devátou večer, ale i když jsme dorazili s lehkým předstihem, nebyl problém dostat se nahoru dříve. V koupeném poukazu jsme nejprve měli slíbený koktejl v místním baru, ten se necházel v té modře svítící části věže ve výšce 66 metrů. Čekalo nás ovšem překvapení. Už ve vestibulu recepce v přízemí jsme čekali na výtah s velmi elegantně oblečenými lidmi. Pánové oblek, kravaty a lakýrky; dámy společenské koktejlky, vysoké podpatky naprosto nevhodné pro normální chůzi, psaníčka rozličných tvarů. A my vedle nich. V džínách, oťapaných teniskách, sportovních mikinách, já měla teda koženou bundičku. Chvíli jsme se po sobě rozpačitě dívali. Pak jsem prohodila, že nám Tinky asi zapomněla říct, jaký je dress code. Začali jsme si z toho dělat legraci, která ale skončila ve chvíli, kdy jsme vyjeli do restaurace. Hogo fogo restaurace. Všechno lesklé, čisté, stylové, nablýskané. Dokonce měli usazovací hostesku. To jsme zase trošku znejistěli. Naštěstí jsme si všimli nenápadné cedulky: Dnes třetina vyhlídky zavřena - soukromá společnost. Ačkoli to znamenalo, že uvidíme o to míň, slyšitelně jsme si oddychli všichni tři. Jak já nemám ráda tyhle snobské věci, přijde mi, že do takové společnosti vůbec nepatřím!

Takže faux pas zažehnáno, hosteska nás s úsměvem usadila a předala nám nabídku čtyř kokteljů, ze kterých jsme si mohli vybrat. Dala jsem si s rumem, mám ráda rum. Donesli mi ho i s mlhou.

Po vypití jsme se konečně dostali zpět k hostesce, která nás vpustila do druhého výtahu, který nás vyvezl do 93 m výšky. Odtud už jsme se mohli vesele kochat blikajícími světly. Já jsem si trénovala orientaci po Praze. Dokonce jsem dalekohledem našla i Matějskou pouť. Nakonec jsme hupsli do houpacích a točících bublin, ve kterých se nesmíte ani houpat ani točit a jen jsme odpočívali ve fialkovém přítmí.

Pohled na náměstí Jiřího z Poděbrad, pro pražany.

Křesílka svádějící k zakázanému točení.

Myslím, že se nám tento výlet vydařil. Bylo krásně vidět, a kdo rád nesleduje světla ve tmě? (Ano, i přes všechen ten světelný smog je to vlastně krásný pohled shůry.) Doporučuji. A doporučuji slevomat. Při ceně vstupu i drinků bez voucheru se mi protočily panenky.

Lu Wild