Jediná splněná výzva v životě s FitFab Strong

Vítám a zdravím!

Včera odpoledne jsem docvičila poslední video z měsíčního plánku únorové výzvy #nebudlednak a můžu si tedy vybarvit dvacáté osmé políčko lososově růžovou barvou. Najednou si plně uvědomuji konečnost. Je tu konec výzvy, konec dalšího měsíce, konec zimy. Spousta konců. A tak je načase zhodnotit, co mi výzva dala, jestli mi něco vzala a vůbec jestli měla cenu. Původně jsem si ji chtěla shrnout jen pro sebe, v hlavě. Ale teď bych ráda psala a dala svým myšlenkám tvar.

Když se ohlédnu zpět na začátek února, respektive konec ledna, najdu slečnu naprosto nadšenou do života. Podařila se mi nejtěžší zkouška - test i praktická a to obojí v jednom týdnu, takže jsem měla hlavu plnou bublinek ze šumivého vína, euforie a pocit neporazitelnosti. Této zkoušce jsem obětovala už opravdu hodně, včetně celého semestru a ledna, kdy jsem se jen učila, učila a učila. Nastal čas žít. A tak si ve sladkém a zaslouženém nicnedělání brouzdám po internetech a objevuji ,,fitness" výzvu na únor s FitFab Strong. Je pravda, že program znám a nějakou dobu sleduji, ale ještě jsem nic od nich nevyzkoušela, protože ,,až po zkouškách". Najednou je po zkouškách. Najednou mám čas. Neměla jsem výmluvu, proč ne. Tak jsem prostě začala.

Předesílám, že jsem k těmto výzvám trochu skeptická, žádnou jsem nikdy nedodržela, protože si ve finále jdu raději zahrát volejbal, squash a nebo zacvičit powerjogu. Teď jsem se rozhodla zvládnout všechno, snad jako kompenzaci za ten leden.

A zvládla. Přiznám, po dvaceti dnech výzvy jsem měla krizi. Kombinace celodenní práce, šílené únavy a vlčího hladu není ke cvičení úplně ideální. Dva dny jsem tedy nedělala nic (krom té práce) a jen jsem jedla a spala. Pravda ale je, že jsem odpočinek potřebovala. V pondělí jsem měla energie zas na rozdávání a promeškaná videa jsem dohnala. Naučila jsem se tedy, že tělo si opravdu řekne. Je jenom na nás, jestli se ho rozhodneme poslouchat. Měli bychom, protože se nám mnohonásobně odvděčí. V opačném případě za deficit tvrdě zaplatíme.

Dál mi výzva zlepšila fyzickou kondici, zpevnila tělo, což se samozřejmě projevilo zlepšením se ve volejbale - především se mi zvýšila síla. A to uspokojení z vybarvování splněného políčka! Ukázala mi taky, že i já mám někdě schovanou disciplínu a pevnou vůli. A vlastně mě i celkem bavila. Poslední, co bych vypíchla, je, že mi taky zvětšila chuť k jídlu! Měla jsem pořád hlad a tak jsem si dopřávala. I pivo a čokoládu a podobné. No a co. Vždyť když připočtu třeba ten volejbal, tak některé dny jsem strávila pohybem i 3 hodiny denně a to ještě nepočítám aktivní práci, kde jsem celý den na nohou.

A co mi vzala? Hm, díky programu jsem strávila 20 - 40 minut volného času jinak než u telefonu nebo počítače. V neposlední řadě mi sebrala pochybnosti, že měsíc pravidelného čehokoli nemůžu vydržet. Ale jo, můžu. My všichni můžeme. Ale ten první krok musí být vpřed z naší komfortní zóny.

Takže tímto děkuji celému týmu nejen za výzvu, ale i za smysl projektu, který má lidi zvednout z gauče a ukázat, že cvičit se má pro radost a z vlastní vůle, ne kvůli centimetrům a už vůbec ne kvůli někomu jinému.

Pohybu s úsměvem zdar!

Lu Wild

P.S. Březnová výzva je o běhání, kdyby někoho zaujala.