Na konci světa

První pondělní večer na konci světa poleháváme v postelích a posoucháme zvuky tiše bubnujícího deště skrze otevřené okno. Ačkoli prší, je stále dusno, ale přesto jsme napůl přikryté peřinou s jednotným proužkovaným vzorem. Pokoj ozařuje jen malé světlo nad linkou, které plní prostor pichlavou září. Studentská ubytovna, co bychom chtěli.

Celý měsíc tu strávíme prací. Každé ráno se oblečeme do bílého a vydáme se po odděleních učit se něco nového. Prý. Tak uvidíme.

Zatím to vypadá dobře, hlavní fyzioterapeutka, co nás má na starosti a rozděluje nám úkoly, je moc milá. Vypadá to, že se opravdu podívme na různá místa a vše si budeme moci vyzkoušet. Já vím, to se od praxe tak nějak očekává, ne? Bohužel často tomu tak není. Místo abychom se vzdělávali, zaskakujeme za fyzioterapeuty na dovolené nebo na nemocenské a fungujeme jako levná pracovní síla. Za celý měsíc si pochopitelně nic nevyděláme - vlastně se dostaneme do mínusu. Ale to nebudu rozebírat, to bych se asi zase rozčílila a já už dnešek chci uzavřít v poklidu.

V městečku kromě místa naší praxe nic moc není. I tak jsem se ale odpoledne po práci vydaly prozkoumat náměstí a bízké okolí. Našly jsme strategicky významná místa - vinárnu, cukrárnu, supermarket, pizzerii. Vše v dochozu. Pochopitelně tady žádné MHD nejezdí, prostě není potřeba. Je tu klídek, to zas jo. Jen nevím, co tu budeme ten měsíc dělat. Ale ono se vždycky něco namane. Konečně třeba začnu číst nově půjčené knihy z knihovny. Budu běhat nějak pravidelně a pít kopřivový čaj. Posedávat v altánku. Možná se osvěžím v Labi, když bude pěkně. Nebo budu meditovat a procházet se po okolí. Však je tu pěkně.

Náměstí s radnicí a obry

Staročeské podloubí

Ale jo, to nějak půjde. Hezký týden všem!

Lu Wild