První bosé kroky

Poprvé opatrně, ale v terénu!

Chůze je pro člověka nepřirozenějším pohybem, ale my jsme si ji trochu zkazili. Uzavřeli jsme totiž nohu do bot, abychom mohli vybetonovat všechno, co jde. Lidská noha je ale složena ze svalů, které potřebují cítit terén pod nohama. Ďolíky, hrbolky, šišky, kamínky, zkrátka vše, co najdete venku, prospívá nožní klenbě a tím i celému tělu. Když je v háji noha (je tzv. mrtvá, plochá, nevnímavá), blbě se chodí a kotníky mají mnohem těžší práci. Pokud se zvyšují nároky na kotníky, zvýší se i na kolena, kyčle, pánev se proto překlápí do nepřirozené polohy a začnou trpět záda. Ve výsledku trpí celý člověk, chůze mu způsobuje problémy a neskutečně unavuje. Proto se radši vozí v autě, kondička jde ale do háje, člověk roste doširoka a tím se zase zvyšují nároky na klouby, které bolí. Začarovaný kruh.

---

Proč tedy nezkusíte si na zahradě zout ty pantofle, tenisky nebo co to nosíte? Čeho se bojíte? Že to bolí? Ano. Zpočátku bude kůže na chodidle citlivá, ucítíte každou jehličku. Ale i to se pravidelným tréninkem zlepší a rozhodně to bude bolet míň než by bolelo všechno ostatní. Taky budete mít špinavé nohy, je dobré s tím počítat. Ale špína se dá přeci umýt, to není ta správná výmluva. Někdo se bojí včel nebo vos, je to alergik. Koukejte kam šlapete! Nechoďte tam, kde něco kvete, tím se včelám vyhnete. Mně se třeba nikdy nestalo, že bych šlápla na včelu. Stačít být trošku obezřetný. Dalším argumentem byla klíšťata, je přeci jejich sezóna. Ale vždyť přece nemusíte chodit v půlmetrové trávě bosky! Bohatě to stačí na posekaném trávníku. Nemyslete si, když máte boty, ničemu vám to od klíšťat nepomůže. Na botech se v pohodě ty malé potvůrky udrží, nemějte iluze, a vylezou si po nás, kam budou chtít. Nemáte zahradu? Věřte mi, že dospělý může chodit po trávě klidně někde v parku, ještě lépe někde v lese. Že chodíte po počůrané trávě? Tak doufám, že si necucáte plosky nohou, ale půjdete si je potom přece umýt! Bojíte se nachlazení? Nechoďte v mokré rose, když je ještě zima. Zujte se, když je příjemně teplo a země je vyhřátá od sluníčka. Já třeba běžně chodím bosa do večera, ale už jsem zvyklá. Napadají vás ještě nějaké výmluvy, proč ne? Sem s nimi, ráda vám je vyvrátím :)

Hlavně ale, prosím, nechoďte moc bosi po rovném povrchu! Vyrazit si bosky nebo v barefootech po rovné silnici do krámu nebo do metra, je pitomost. Naopak noha se tím zplošťuje víc, protože se snaží přizpůsobit terénu. To si radši pořiďte kvalitní tenisky, dobré jsou ty s paměťovou pěnou třeba. Zas ať nejsou příliš tvrdé a omezující. Je to věda, to netvrdím. Bude to stát trochu úsilí, no. Jako práce. Ale tělo vám jednou poděkuje.

Ještě zmíním děti. Miminka nemají vyvinutou klenbu nohy, přirozeně se jim postupně dovyvíjí, jak si začínají stoupat. Je nesmysl dávat dětem pevné boty, když se ještě nesnaží postavit a nechodí. Když už chodí, ať trénují bosky na různých površích především doma a opravdu mohou i venku do terénu. Tam je třeba je samozřejmě více ohlídat, jsou rychlé, potvůrky. Ale není to nic neproveditelného. Jakmile začnete chodit delší vzdálenosti po chodnících a asfaltu, pořiďte teprve pevné, kvalitní boty. Ale jinak dítě jakéhokoli věku na zahradě zouvat! Nevím, podle mě prostě větší paráda není.

Je krásně, sluníčko svítí, léto je tady, proto choďme bosi a dělejme něco pro sebe! Nehledě na to, že přírodu pak procítíte opravdu všemi smysly.

Bosá

Lu Wild

P.S: Jedna z fotografií je zapojena do rubriky Fotíme na Téma (anketa vyjde příští týden). To je podle mě super věc! Takže pokud rádi fotíte, neváhejte se zapojit! Podmínky účasti a jak to všechno funguje - TADY. Také můžete samozřejmě hlasovat o tu nejlepší fotografii na minulé téma ,,já a 7 miliard lidí".