Skotský déšť, whisky a krávy

Krásný den, přeji!

Jak jsem se již několikrát velmi nápadně zmínila, strávila jsem povelikonoční týden v deštivé, kopcovité, drsné zemi s ještě drsněji vyhlížejícími obyvateli, kde vás za veselého zvuk dud zahřeje a usuší jedině ohnivá whisky.

Ano, Skotsko bylo krásné.

---

Tentorát jsem se poprvé vydala na cestu se svojí nevlastní sestrou a kamarádkou ze školy v jedné osobě, o zábavu jsem tedy měla postaráno. Letenky i ubytování jsem zařídila, Nerida měla na starosti nejdůležitější úkol - musela se sbalit na týden do příručního zavazadla. Co vám budu povídat, nejdřív panikařila, že to nemůže dát. Nakonec mi vyděšená volala, že toho má podezřele málo, vešla se do batohu. Holčička mi dospěla!

V úterý ráno jsme tedy mohly vesele vyrazit na pražské letiště. Promotaly jsme se davy až do letadla odlétajícího do hlavního města Skotska, Edinburgu.

Edi je nádherné město! Je velmi netypické. Leží na březích Severního moře, přimž se táhne od zálivu po drobných kopečkách. Uprostřed města se majestátně tyčí velkolepý hrad Edinburgh Castle, který je postaven na bývalém vulkánu, pod kterým se v údolí táhnou nádherné a rozlehlé parky.

Vzhledem k tomu, že na začátku parků je hlavní nádraží a zastávky autobusů z letiště, začaly jsme naší prohlídku právě tam, na Princes Streest. Dominantou této ulice je památník spisovatele Waltera Scotta. Je to ten největší, který kdy byl postaven pro spisovatele.

Odtud jsme pokračovaly procházkou po parcích, které ačkoli jsou vlastně u hlavní ulice, skýtají klid. Uprostřed parků se nachází amfiteátr, kde jsme mohly vyposlechnout koncert symfonického orchestru a když najdete i druhý prostředek, narazíte na proslulou Ross Fountain, od které je pěkný výhled přímo na hrad.

Ross Fountain a Edinburgh Castle

Pěknou procházkou kolem skály s hradem jsme došly na Grass Market, což je původně šibeniční náměstí, kde se dnes konají trhy. Odtud už je to jen kousíček do proslulé Victoria Street, která svou rozmanitostí a barevností vnukla spisovatelce J.K. Rowling nápad Příčné ulice. I proto tam najdete hned dva čarovné obchůdky, kde si můžete pořídit vlastní hůlku, zakousnout čokoládové žabky a nebo se jen pokochat. Když jsme prošli celou ulicí, dostaly jsme se až před kavárnu The Elephant House, kde údajně byl Harry Potter zrozen.

Victoria Street a The Elephant

A když už sledujeme stopy kouzelnické série, nesměly jsme vynechat hřbitov s opravdickým hrobem Toma Riddla, opravdového žijícího i zemřelého člověka. Hustý, co? To jsem třeba já nevěděla...

Přímo naproti hřbitovu je Národní muzeum. Původně jsme si tam šly dát kávu, no nakonec jsme se tam ztratily až do zavíračky! Vstup je zdarma, respektive dobrovolný, a mají tam teda úplně všechno! S tím, že lze vylézt až na střechu a pokochat se výhledem.

Večer jsme se úspěšně ubytovaly, nakoupily a jaly se ochutnávat místí cidery a piva. To by nám šlo.

Druhý den jsme vstaly časně. Chytly jsme autobus a vyrazily do národního parku Pentland Hills a ještě dál. Sice příroda, ale Edi nadohled, dokud jsme nezašly za kopce. Za těmi nás čekal lehký šok, turistická vedla přímo kolem místních buvolů/bizonů/zubrů? Samozřejmě to byly jen krávy (Highland cow), které ležely přímo na cestě, ale v tom šoku bych tipla i toho bizona. Co vám budu povídat, respekt jsme měly. Zvládly jsme je ale obezřetně obejít. Túru jsme zakončily po 16 km v městečku Colinton, odkud jsme autobusem zas jely zpět do Edi.

Třetí den jsme doháněly restíky. Dopoledne jsme vyšplhaly na Calton Hill, odkus je výhled opravdu na celý Edinburgh. Odtud jsme se napojily na Royal Mile, která vede přímo k hradu, který jsme konečně viděly zblízka. Impozantní. No a vyrazily jsme do Glasgow, autobusem. Vše šlo, až na počasí - začalo pršet. S tím jsme tedy počítaly, ale stejně začala být Nerida po celodenním chození trochu nerudná, snad to bylo i tím kritickým třetím dnem. Zvlášť když jsme zjistily, že ubytko nemáme úplně blízko a ještě nás Google vláčel nejvíce složitou cestou, nebylo nám hej. Nicméně jsme stihly George´s Square, Necropolis a katedrálu, a to už dokonce za sluníčka. Po neúspěšném hledání nějaké restaurace, kde vaří po deváté hodině večerní, jsme zdlábly nějaký fastfood a příjemnou procházkou přes People´s Palace a místní pivovar, jsme v ubytování padly.

Výhled z Calton Hill, prvního parku na světě

Cathedral a Kirkyard Glasgow

Spaly jsme asi do jedenácti. Prostě jsme nebyly schopné vstát. Na jednu stranu škoda, na tu druhou nás čekal jen malý výlet na Dumbarton Castle, hrádek mezi dvěma horami. Takhle nějak si představuji Casterly Rock z Hry o trůny. Výlet to byl úžasný, ačkoli dost foukalo a bylo pod mrakem. Nebylo tam ani moc lidí, přitom v dojezdové vzdálenosti vlakem.

A už byl čas se balit. V průběhu pobytu jsme se domluvily, že poslední noc strávíme ve Stirlingu. A protože jsme obě fanynkami Hry o trůny (já spíš knih tedy) a zároveň známe i seriál Outlander (Cizinka), naše první zastávka vedla na Doune Castle, menší hrad, kde se natáčela první série GOT - jakožto Zimohrad a zároveň i některé scény z Cizinky. V celém hradě byla hrozná zima, ale jinak byl pěkný. Škoda probíhajících oprav.

Dorazily jsme do Stirlingu, namísto ubytování v mládežnickém hostelu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že bydlíme v bývalém mauzoleu a na hřbitově hned vedle vězení! Musím říct, že to byl tedy úžasný, morbidní a svým způsobem i divný zážitek. Nicméně jsme přežily, ani se nám nic v noci nezdálo. A protože to už byla poslední nocnašeho pobytu, vyrazily jsme do víru barů. Ochutnaly jsme skotské jídlo, fakt doporučuji smetanovou whisky omáčku, po té jsem se mohla utlouct! Samozřejmě jsme proběhly i historické centrum - vězení, hřbitov, Stirling Castle se skvělými výhledy.

Podivné mauzoleum místo hostelu

Poslední den po snídani jsme vyrazily na autobus, kter nás vyložil n aletišti zase v Edinburgu. Hrozně to uteklo! Na rozloučenou jsme pokoupily whisku s sebou jako dárek našim. A ačkoli whisky moc nemusíme, tahle chutnala i nám, byla hrozně jemná s náznakem medu. The Glenlivet se jmenovala. Mňam!

A to by bylo vše, shrnu. Pršelo nám asi 3x, to je dobrá bilance. Přiletěly jsme do Prahy do horšího počasí než jsme měly tam. Ušly jsme okolo 61 km. Prozkoumaly jsme místní floru i faunu (krávy), Nerida se překonala množstvím vyšplhaných kopců. Poprvé v životě jsem v tamních vřesovištích slyšela nadávat bažanty, kteří se ještě ke všemu prali. Více s enám pro atmosféru a tak líbil Ediburgh, Glasgow už je větší, průmyslovéměsto, což je bohužel znát.

Moc jsme si ale výlet užily a vcelku se rozmluvily anglicky. A naučily se chodit na červenou. A poslední den jsme se i zvládly tozhlížet na správnou stranu silnice. Což zas ale pak mátlo v Čechách. Tři dny jsem čekala ze zvyku auto zprava a ono přijelo zleva! Divím se, že ještě žiju.

Poslední poznámka: když už ani ve Skotsku neprší a je vyprahlo, tak to už je co říct! Globální oteplování je opravdu už teď!

Rozšiřujte si obzory.

Lu Wild