Vztahy životu vládnou

Vztahy vládnou celému našemu životu. Pokud mezilidské vztahy haprují, nejsme podvědomě spokojeni, ani když všechny ostatní aspekty života jsou v pořádku. Přátelství, rodina, vztahy na pracovišti/ve škole, partnerství. Kolektiv dělá hrozně moc, přece jen jsme společenští.

Já si teď nemám na co stěžovat. Chodím s klukem, kterého znám několik let a jsme dobří přátelé. Chodili jsme spolu chvilku v létě už před lety, ale nebyli jsme na sebe připravení. Vídali jsme se celou tu dobu poté jako přátelé do života, parťáci do sportu. Řešili jsme spolu holky i kluky - takové to, co vás vždycky o klucích/holkách zajímalo, ale styděli jste se zeptat. Já s někým chodila, on měl přítelkyni. Přesto jsme si na sebe udělali chvíli a bylo nám spolu skvěle, i když jsme si jen povídali. Naopak jsme si řekli spousty věcí, které nejsou úplně pozitivní, o kterých nechceme moc mluvit. Třeba já o mámě, alkoholismu. Odhalili jsme naše temná tajemství a přitom jsme se na sebe dívali pořád stejně, respektive s větší úctou a respektem, nejspíš. Nezměnilo se skoro nic, ale přesto něco ano. Atmosféra, asi.

---

Pak se s ní rozešel, po nějaké době to nevyšlo ani mě. Dlouho jsme se zase jen scházeli, mluvili. Nakonec se mi krásně vyznal. Ale tak, že jsem nikdy nevěřila, že si takhle lidi v opravdovém životě fakt vyznávají. Dokonce i moje sarkastická a ironická duše zjihla. Možná to je i tím, že to myslel opravdu vážně, měl slzy v očích. Viděla jsem je, ačkoli se je snažil potlačit. A přiznal, že byl blbec. Ačkoli jsme si navzájem nic tenkrát neprovedli, ani jsme se nepohádali, nic. Nebyla to chyba nikoho konkrétního, jen nás obou. Neuměli jsme se vztahem pracovat, ani jsme si nebyli jistí, jestli něco závazného chceme. Bylo nám 18, proboha. (Vím, že být v jiné době, už jsme manželé a máme pět dětí.) Prostě jsme začali znovu. Nikdy jsem nebyla zastánkyně druhých, třetích, několikanásobných šancí. Na druhou stranu ve vztahuje téměř vždy chyba na obou stranách. Jo, možná jsem nepoučitelná. Možná za nějakou dobu budu pročítat tyhle řádky a říkat si, jak jsem byla zas naivní a úplně blbá. Kdo ví. Ale teď jsem spokojená, teď jsme v tom až po uši. A není snad důležitý teď?

Přesouváme se dál. Naši nás pozvali oba na chatu na celý víkend. Hm. Jeho už potkali jednou, kdysi. Ale samzřejmě chtějí, abychom přijeli, abychom solu všichni trávili čas a pořádně se poznali. Jasný, ale přesto pro chlapy neoblíbený. Tak uvidíme, co mi na to řekne.

Kdy jste se poprvé seznamovali s rodiči partnera? Jen ze zvědavosti. Já si to stejně udělám po svém. Vlastně my. My si to stejně uděláme po svém.

Ani nevím, proč to sem píšu. Že bych se chtěla vypsat ze štěstí?

Lu Wild

P.S. Jo v posteli je to taky dobrý!