Stížnosti vedoucího na děti
Zdravím ze stanového tábora na okraji Moravy.
Tenhle článek je takovým mým povzdechnutím nad dnešními dětmi a jejich rodiči. Už pár let jedzím na dětské tábory jako vedoucí, lektor jazyka nebo zdravotník, a každý rok trochu se zoufalstvím sleduji schopnosti a um dnešních dětí, co se týká komunikace, pohybových dovedností i praktičnosti. Každý rok nacházím podobnosti.
Děti pravidelně neumí rozdělat oheň sirkami, ani starší děti ani mladší. Říkáte si možná, že to zrovna není důležitá schopnost v dnešní době. No dobře. Ale že dítě v deseti/patnácti letech neví, jak se myje nádobí, to už je opravdu tristní. Ano, několika dětem jsme ukazovali, jak se umývá ešus nebo hrnek. Nevěděli ani, že na houbičku patří jar. Na dotaz, jestli pomáhají doma mamince s nádobím, říkají, že ne - však mají myčku. Achjo. Když přišlo na vaření polévky svépomocí v oddílech, také to nebyla žádná sláva, i když letos se aespoň daly jíst všechny. A to je těm dětem šestnáct a neví, jak uvařit zeleninový vývar.
Dalším problémem je vázání stanů. První den je vždy instruktáž, aby si každý uměl stan zajistit proti dešti a oni to po týdnu opět neví. Ani ti, kteří jezdí pravidelně několik let. To už si připadám jako pitomec.
O mapách radši ani nemluvím. Sprchování se hromadně - jakože všechny holky najednou je taky problém.
Nevím úplně, kde se stala chyba. Výchova? Doba? Nejspíš kombinace. Děti nejsou zvyklé vůbec pomáhat doma v kuchyni nebo s úklidem. Vše za ně dělají rodiče, respektive: ,,ono samo" . To podle mě není vůbec dobré. Děti by být zapojeny do domácích činností. Ony nemají zájem, sedí akorát u mobilů nebo her, ale nelze přece jen mávnout rukou. To je ale zase práce rodičů. Upřímně řečeno, někteří jsou taky pěkně švihlí. Úzkostlivé maminky, které jsou schopny denně volat nebo dokonce přijet, když se drobečkům stýská, což ale zase vede jen k dalšímu stýskání a pláči. Přitom je všude výslovně napsáno, že návštěvy během tábora nejsou možné! Což o to, tábor vem čert, nám to jen přidělá práci, ale děti takhle zůstanou závislé celý život jen na mamince. Nebo posílání balíků, to bych taky zakázala. Rodiče pošlou dětem balík plný čokolád, bonbónů a nesmyslů, čehož mají plno už z domova a ještě s nimi chodíme do obchodu. Nejen, že ony šťastné děti bolí pak bříško, protože snědly v�%
Pevný nervy...! :-D
OdpovědětVymazatNo děvče... dobrý trénink na to,aby ses stala dobrým rodičem
OdpovědětVymazatTak to je masakr, hlavně ta houbivka a jar 😂😂👍 njn v pornocasaku to nepíšu, na yt se to taky netočí... Se nedivím 😂👍 dík za to že jsem tomu utekla tak tak 👍 od rvni do deváté třídy jsem jezdila na tábory a vždy jsem to nesnášela. Teď budu svoje děti nutit taky 😂👍
OdpovědětVymazatNapsala jsi to úplně přesně! Také mám takové zkušenosti. Teď nám na tábor poslali holčičku, která ještě nechodí do školy. Neumí si sama vyčistit zuby a před spaním se jí musí číst pohádka. Rodiče se jí chtěli doslova zbavit..
OdpovědětVymazatJe třeba začít u rodičů, pokud rodič nebude chtít aby se dítě zapojilo do péče o domácnost, dítě to asi neudělá, protože takovou iniciativu prostě nemá a zatím mu chybí ten návyk.
OdpovědětVymazatSpousta rodičů si myslí, že jejich zanedbání ve výchově vyřeší školka, škola nebo třeba právě ten tábor, ale upřímně největší vliv na výchovu má stejně ta rodina a vzdělávací instituce si mohou jen zoufat... Držím palce.
opravdu?
OdpovědětVymazat[1]: Díky, přežila jsem :D I děti nakonec[2]: Rodičem snad budu jednou, doufám. Ale jestli dobrým, to je ve hvězdách.[3]: Taky jsem na to čuměla :D Ale já teda milovala tábory od mala.[4]: Strašný! Chudák malá...
OdpovědětVymazat[5]: Samozřejmě, rodič je rozhodující faktor. Jakmile dítě k povinnostem nevedeš, sotva je začne dělat samo od sebe - je to dítě. Bohužel instituce vypomůžou s výchovou, ale základ musí být od rodičů, jinak je vše marné.
OdpovědětVymazatTýjo, tak to je mazec. Na našem táboře teda dětičky hódně šikovné, oproti tomu, co tady čtu. Ale tak, to jsou dobří malí zálesáci už:))
OdpovědětVymazatNaprostý souhlas, oprávněné postesknutí. Můj vnuk chodí do TOM a tak doufám, že on se bude umět o sebe postarat, bude umět přežít i v, nedej Bože, nepříznivých podmínkách. I rodiče ho vedou myslím dobře jako bývalá skautka a voják z povolání. Praktičnosti jsou vedeny i vnučky, které se zase věnují zahradě, i mnohým pracem doma, starají se o pejska a jiná zvířátka.Na vsi je to asi ale jiné, tam je to jakási samozřejmost.
OdpovědětVymazatOni se srovnaj. Ve čtyřiceti..:-D
OdpovědětVymazatNevím jestli se tato nová generace někdy srovná. Když jim to není vštěpováno od malička, asi by je musel přinutit jen boj o přežití a bojím se, že ta doba brzy nastane.
OdpovědětVymazatNa skautu to tak je naštěstí jen v omezený míře. Asi to bude tím, že nejezdíme jen na tábor, ale i na víkendové akce každý měsíc, kde si na část těch věcí navyknou a naučí se, co je potřeba. Myslím, že jeden tábor za rok výchovu neovlivní, ale každotýdenní schůzky a ty výpravy spolu s táborem už částečně mohou.
OdpovědětVymazatu nás na táboře byl největší problém loupaní brambor :D
OdpovědětVymazat