Nelze vyskočit
Mám pocit, že svět se točí hrozně rychle. A pořád zrychluje, zatímco já klopýtám a absolutně nechytám tempo. Když to říkám já, tak už je to vážný.
Což o to, jsem zvyklá na rychlý, dynamický život, který vedu - jsem pořád někde, něco se děje, s někým se scházím. Zbožňuji a užívám si tu hektiku. Ale doteď to bylo vždy o tom, že všechny tyhle věci jsem plánovala s nadšením a radostí, i když jsem samozřejmě měla také povinnosti, které tím vším byly proloženy. Jenže jsem se vždy cítila svobodná, mohla jsem utéct. Najít si někde dva dny volna a prostě zmizet. Vypnout, ztratit se do zahraničí nebo jenom na chalupu. Jak mi chybí volnost! Jsem hrozná, jakmile cítím, že jsem někde uvázaná a nemohu se uvolnit, škubu a rvu tak dlouho, dokud se nevyprostím. I na úkor vztahů. Jenže nyní to nelze. Volný den jsem neměla od 14.10., jedu v kuse - praxe střídá práci, do toho bych měla začít psát bakalářku. Svůj budík už nyní opravdu nenávidím, jak krásné by bylo, kdyby jeden den nezazvonil, zmetek! Z toho pramení ten neodbytný pocit svázanosti, ačkoli se snažím ho potlačit, zlehčit, vytěsnit. Je tu. Svírá mě. Nejhorší na tom je, že i nadále bude přítomen, minimálně do konce ledna. Pak už snad trošku povolí, i když se budu učit na státnice.
Chybí mi cestování, lesy, hory, mám skutečný absťák. Taková ta volná ruka, kdy se kouknu do diáře, tu vidím díru a hned ji zaplním alespoň výletem do vedlejšího města. Cítím, že ačkoli je diář zaplněný povinnostmi, já nejsem pánem svého času, nijak ho neovlivním. Tak alespoň chodím pěšky, když jdu z praxe, jako takovou malou útěchu. Mám pocit, že i když trávím poklidný večer třeba s přítelem nebo s Ali, stejně mi v hlavě tikají minuty do okamžiku, kdy mi zas zazvoní budík a už zas nebudu mít v rukách svůj den. Jakoby mi to bralo ono nadšení, se kterým jsem si užívala každou chvilku. Asi jsem jen přepracovaná, není divu taky. Ale co jsem si navařila, to mám. Nadávat můžu maximálně sobě, což celý problém dělá ještě nesnesitenější.
Objevila jsem v sobě dokonce nálady, které jsem snad doteď znala jen z vyprávění. Několikrát jsem se přistihla, že si vytvářím problémy ve své hlavě. Takové to, že spřádáte myšlenky do obrovskéh klubka potíží, aniž by k tomu byl nějaký relevantní důvod. Začala jsem i žárlit. A přesvědčila jsem sama sebe, že ta potíž je opravdická, reálná. Tfuj. Musela jsem tuhle svou lítostivou náladu z imaginarního problému zapít a oklepat se. Druhý sen už jsem se sama sobě nevěřícně smála. Magořím už.
No jo, dobře mi tak. Zas nutno říct, že jestli se mnou někdo v tomhle temném období vydrží, zvládne už se mnou všechno na světě. :D Nezbývá než věřit, že vše dobře dopadne a jednou tohle období skončí - přesněji za dva měsíce.. fůů.
Jaké období bylo nejhektičtější pro vás?
Tak, práci zdar!
Lu Wild
Ty jo, ten začátek jako kdybych to napsala já :D. Akorát aspoň mě nebudí budík. Ale fakt poslední dobou mám pocit, že nic nestíhám. Předtím jsem taky sice pořád něco podnikala, ale bylo tam trochu volněji… Akorát já teda, když jsem s přáteli, tak většinou ten pocit povinností zmizí. Zkus to prostě brát, tak že si člověk taky občas musí odpočinout a nabrat síly :) a užívej si ty chvilky "volna". Prostě to okolo vypni. Ono když si člověk fakt odpočine od těch povinností, tak pak se mu lépe dělají :). Musí tam být nějaká rovnováha. Mně se poslední dobou blbě spí, takže to je můj problém. Nemůžu usnout a pak ráno nemám elán a energii, abych začala i jako dřív, takže pak mám trochu blbý pocit ze sebe a výčitky.HAHAHA. Tvoje otázka…asi před bakalářkou no :D měla jsem problém s tématem, vedoucím...a tak jsem to obojí vyměnila...jenže víc mě štvalo to, že jsem potkala někoho, koho jsem si uměla představit po svém boku na celý život a ono to nevyšlo. Ale díky tomu jsem neřešila takové to, že prostě na dodělání školy nemám, můžu se na to vykašlat apod. Ale teď mě zase čeká magisterka, jsem v posledním ročníku, takže uuuu - možná právě to hektičtější období začíná. Předtím jsem měla čas se utápět v tom "co by kdyby". Takže asi teď, ale předtím to bylo určitě taky s bakalářkou ;).
OdpovědětVymazatDrž se!
Naprosto Ti rozumím, že se tak cítíš, já si toho vždy rozjedu hodně najednou a potom se divím, že jsem uhoněná, přijde mi, že nic nestíhám, lítám od jednoho k druhému, chtěla bych dělat vše a stíhat všechny vídat a pak zjistím, že všude jsem minutu a zase letím. Je to kolotoč a člověk musí z něho vyskočit a jak říkáš jít do přírody a odfrknout si :-)
OdpovědětVymazatJá to také moc neumím, dělám to třeba tak, že jdu na masáž a tam si hodinku dám oraz, nebo na kosmetiku, cvičit tam vypustím endorfiny a jedu další kolotoč :-) Při škole jsem taky dělala praxe a do toho autoškolu a přihlášky na vysokou - učení, takže vím jak se asi cítíš, chce to vážně tu hodinku najít a jít ven do přírody, pak jsem zjistila, že jsem měla tohle dělat častěji a ušetřila bych si hodně zbytečných nervů a stresů uměle mnou vytvořených :-)
Bohužel nastalo nyní, ale nemá nic společného se stresem a hektickým obdobím Tvým, bohužel.:-)
OdpovědětVymazat,,Objevila jsem v sobě dokonce nálady, které jsem snad doteď znala jen z vyprávění. Několikrát jsem se přistihla, že si vytvářím problémy ve své hlavě.''Tohle, jako bych psala zase já. Někdy si to nechci ani připustit, prostě přemýšlím, přemýšlím a dělám si problémy sama a tam, kde nejsou. Prostě je to jen v mé hlavě a všechno někdy tak hrotím, přitom se vůbec nic neděje a na druhý den zase čučím, proč to tak řeším a už to někdy ani k smíchu není. :D Člověk prostě musí někdy vypnout, nebo mu hrábne. Je potřeba si udělat alespoň nějaký čas, sama pro sebe nebo na odreagování. Ikdyž je to těžké ho najít. Doba je dnes strašně uspěchaná a plná stresu.
OdpovědětVymazatjeee, tak snad to do toho ledna uteče, to je úplně nejhorší, když fakt není třeba ani jeden celý den, kterej si fakt můžeš užít, máš pak pocit, že je všemu konec :D a pak když máš třeba 2h tak nevíš co dřív a neužiješ si to vůbec :DD ale tak jakoby.. lepší než mega nuda :DDD
OdpovědětVymazatale souhlas, na psychiku je to pak mega zápřah, člověku pak v hlavě šrotujou úplný kraviny :D
Víš, co je na tom nejlepší, že když si říkáš "nemůžu vypnout", tak tě tělo přesvědčí, že můžeš. Já takhle na měsíc vypadla úplně ze svého života. A kupodivu se to nezbláznilo... Takže odpočívat včas.-) Ať to všechno dáš, vydechneš si a můžeš si udělat pořádný výlet.
OdpovědětVymazatCo jsou dva měsíce v porovnání s celým z
OdpovědětVymazatživotem...? :)
To zvládneš a budeš na sebe pyšná, a nejen Ty.
Také mám občas taková období. Když jsou třeba prázdniny, nebo dny volna a nemusím do školy, tak si toho naplánuji strašně moc. Potom si ve škole vlastně odpočinu. Zvládni to, pak na sebe budeš pyšná a budeš mít proč. Jsi silná, zvládneš to :).
OdpovědětVymazatVítej v klubu :) Doufám, že se vyspím o Vánocích. Ale věř mi, klid mě znervozňuje, nečinnost děsí už víc jak padesát let. To je osud některých lidí.
OdpovědětVymazatVím, že dokud to tak bude, jsem v pohodě:)
Jo, člověk si říká, jak tohle zvládnu? A pak příjde něco ještě horšího a najednou si řekneš: Vždyť to byla vlastně pohoda. Volno počítám na minuty, sekundy, odpočívám prací, ve spánku. Čím jsem starší, tím méně jsem pánem svého času. Ale to tak prostě je. Nestěžuji si.
OdpovědětVymazatDržím palce, je to nepříjemný. Ale pak? Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuu:)) Máš se na co těšit!;)
OdpovědětVymazatŽivot je plný změň a plyne strašně rychle. Nedávno jsem ještě bydlela u rodičů a chodila do školy. Teď bydlím s přítelem a chodím do práce a na svůj volný čas mám také strašně málo času. Takže ti rozumím 8-) Moc se mi líbí, jak máš zpracované menu! 8-)
OdpovědětVymazatNaprosto s tebou soucítím, jako kdyby si sepsala to, co mám sama v hlavě. Tak hrozně moc chci najít alespoň ty dva dny, kdybych nic nemusela!
OdpovědětVymazatZbývá jen doufat, že toto období hodně rychle přejde a pak bude zase dobře, o něco klidněji ♥