Až budu velká

Well, well, už měsíc žijeme ve dvacátých letech 21. století. To je co? Na svůj diářek jsem nezanevřela ani v novém roce, za což si tleskám nahlas. Je pravda, že jsem si v lednovém plánování zjednodušila práci použitím samolepek - nepřišlo mi, že bych časově ušetřila - a poprvé jsem aktivně užila washi pásku z NDR. Zatím tak jako neobratně a cvičně, ale to se poddá :) Vzhledem k tmu, že týden má sedm dní (což je pěkně pitomé číslo), zbyl mi vždy jeden rámeček na stránce úplně volný, proto jsem ho nadepsala jako "doodle" = čmáranice a týdně jsem vyplňovala políčko nějakým náčrtkem takové nejvíc vystihující situace nebo pocitu pro ten daný týden. - prvního cesta vlakem do Prahy s prošlým ISICem o jeden den - sraz s kamarádkou, kterou jsem neviděla přes rok - celý zbytek týdně na praxi - pravidelně jsem po obídku ochutnávala svařák, který dávali na praxi návštěvám.. jako dobrý - úspěšně jsem si zašla ten ISIC prodoužit - odeslala jsem ke kontrole kus teorie bakalářky - výlet do T...

Ahoj. Tak jsem dočetla knížku, první v roce 2020. Neočekávám pochvalu, jen musím nějak začít. Byla to kniha, která mě donutila se zamyslet. Do recenze se mi nechce, za prvé si nemyslím, že by mi šly a za druhé mě ani moc nebaví je psát, jsem zjistila. I tak, tahle kniha je specifická - je dobrodružná, vtipná, šílená, odvážná! Titul zní: 151 Pacifickou hřebenovkou. Doporučuji neposedným povahám s toulavýma botama, kteří třeba nemají odvahu udělat ten opravdový krok nebo se snaží vyrůst a mít reálné cíle. (Mě kniha totálně nakopla!) Když jsem knihu otevřela, vypadl na mě BUCKET LIST. Až na dvě položky nevyplněný a jenom můj. Hmm... Nikdy jsem si vlastně žádný takový seznam nenapsala a ani jsem nechtěla začínat. Jenže po dočtení knížky jsem nemohla jinak. Musela jsem se zamyslet nad šílenostmi, které jsem kdy chtěla udělat, ale byly.. moc šílené no. Až teď mi došlo, že si přece můžu dát i "nesplnitelné" cíle, o to větší výzva. Že si můžu dovolit snít, jako jsem snívala když mi b...

cca 30 km - 7 hodin Novoroční výlet je naše rodinná tradice, co si pamatuji. Taťka tomu říká ,,uděláme si hlad", což tedy říká na konto každé procházky skrz celé vánoční svátky :D Ta na prvního ledna je ale trošku jiná, má nás udržet fit na celý zbytek roku, však jak na Nový rok ... Letos jsem ale měla plány jiné, prvního jsem vyrážela do Prahy, abych druhého mohla jít na praxe. Zase. Proto na vycházku došlo až v úterý, týden od začátku nového roku. Za to jsem ji ale vzala zodpovědně, trekově. Vstávala jsem už v pět (to bylo fakt kruté!), abych mohla vyjet vlakem do Tábora za kamarádem, protože jsme měli veliké plány. Původně jsem měla zůstat na dva dny, první den si projít historické město Tábor a nejbližší okolí, druhý den už vyrazit na túru podél Lužnice. Nakonec jsme vše museli zvládnout za jeden den, proto brzký odjezd. Kamarád Pep si mě vyzvedl na nádraží a společně jsme vyjeli autobusem do Bechyně, našeho startovacího místa. Start: Bechyně, 8:00 Z autobusového nádraží se st...