Novoroční pochod podél Lužnice

cca 30 km - 7 hodin

---

Novoroční výlet je naše rodinná tradice, co si pamatuji. Taťka tomu říká ,,uděláme si hlad", což tedy říká na konto každé procházky skrz celé vánoční svátky :D Ta na prvního ledna je ale trošku jiná, má nás udržet fit na celý zbytek roku, však jak na Nový rok ...

Letos jsem ale měla plány jiné, prvního jsem vyrážela do Prahy, abych druhého mohla jít na praxe. Zase. Proto na vycházku došlo až v úterý, týden od začátku nového roku. Za to jsem ji ale vzala zodpovědně, trekově. Vstávala jsem už v pět (to bylo fakt kruté!), abych mohla vyjet vlakem do Tábora za kamarádem, protože jsme měli veliké plány. Původně jsem měla zůstat na dva dny, první den si projít historické město Tábor a nejbližší okolí, druhý den už vyrazit na túru podél Lužnice. Nakonec jsme vše museli zvládnout za jeden den, proto brzký odjezd.

Kamarád Pep si mě vyzvedl na nádraží a společně jsme vyjeli autobusem do Bechyně, našeho startovacího místa.

Start: Bechyně, 8:00

Z autobusového nádraží se stačí napojit na červenou turistickou trasu nebo prostě najděte řeku a běžte proti proudu. orientace je díky řece Lužnici opravdu jednoduchá, myslím, že i absolutní antitalent tuhle trasu zvládne :) Navíc je tam opravdu krásně! Terén také není nijak extra náročný - upřímně, pár kopců tam je, ale nic dramatického.

První zajímavost byla viděna ve vesničce Dobronice a to zřícenina gotického hradu z poloviny 14. století. Dalo se dostat až mezi ruiny, ale z výhledu nebylo nic moc. Na ochoz už byl vstup zakázán, hrádek se prý rekonstruuje - škoda, že zatím jen na ceduli.

Od hrádku vzhůru, vzhůru.. Vzpomínáte, jak jsem zmiňovala pár kopečků? Tak výlez na tenhle se vyplatil, výhled byl nádherný!

Podivnost nad podivnosti, krásný Stádlecký řetězový most. Kdysi stál přes Vltavu, jenžže pak ho celý kousek po kousku rozebrali, převezli na Lužnici a zase postavili! Navíc přes něj normálně jezdí auta a to mostík sténal už když jsme po něm šli my.. a troufám si tvrdit, že vážím míň než auto!

Jo a mimochodem, sluníčko se schovalo.

Poslední překvapení cesty. Tunel pro turisty skrz skálu.

Když jsme došli na Hrachovku, měla jsem jasno. Já potřebuju svařák! Takže jsme se odklonili z červené, přeběhli na druhý břeh a zamířili do hodpody, jak jinak. Pak už se nám (čti mně) nechtělo vracet, tak jsme pokračovali po zelené nahoru ke klášteru Klokoty a odtud už jen na náměstí.

Cíl: Tábor, 15:10 (i s mezizastávkou na svařák)

Historické náměstí Tábora

My jsme nějak zabrali a celou cestu jsme stihli ujít v rekordním čase, ačkoli mi nepřipadalo, že bychom se hnali, naopak jsem se stíhala i kochat a nasávat čerstý vzduch. A to je nejdůležitější! Je jedno, kolik kilometrů člověk ujde, hlavně mu to musí přinášet radost :)

A za odměnu jsem si zasloužila kafe a další svařák a veselé brownies. Byla to sranda. No. A šuplá na vlak zpátky, v jednáct jsem ležela vzorně zachumlaná v peřinách jako hodné děvče :)

Dodržujete novoroční tradice kromě čočky? Absolvovali jste během svátků nějakou procházku?

Lu Wild

P.S. kdyby měl někdo zájem o konkrétní itinerář - ráda pošlu, napište. Nebo o výlet, hodně i píšete, že nemáte s kým chodit nebo nevíte jak, kam.. Vše se dá vymyslet :) Můžete se ozvat na IG nebo do komentářů (anechte kontakt), budu ráda a něco vymyslíme! :)