#clipbookvyzva - 1. Roční období

Zdravím!

Na začátku února na mě vyskočila kreativní, tvořící #clipbookvyzva, která mi byla sympatická a tak jsem se rozhodla se zúčastnit. Především proto, že s přibývajícím stresem ohledně bakalářky a učení se na státnice, jsem si potřebovala najít chvilinku na restart. A co je lepší na uklidnění mozkových závitů než tvoření? Snad leda sport.

Princip?

Na začátku měsíce zadá Michelle úkol, který máme splnit do konce měsíce. Je jen na nás, jestli si jeho zpracování rozložíme nebo uděláme najednou. Samotné tvoření je také ve velké míře na nás.

#1 Únor - nástěnky dle ročních období (koláž)

Nejsem tedy velikou fanynkou koláží, nikdy se mi nepovedlo nakombinovat a proložit jednotlivé složky tak, abych byla spokojená. Ale co, o to větší výzva, výsledek níže. Rozhodla jsem se pro obětování jedné dvojstránky ve svém normálním diáři, nechtělo se mi zakládat další sešit a myslím, že se mi tím diář trošku ozvláštní a ožije :)

---

Když jsem koláž vytvářela, přistihla jsem se, jak se nad jednotlivými obdobími roku zamýšlím. A stejně jako jsem se snažila vystihnout a zaplnit každou mezeru na stránce, tak jsem si uvědomovala, že každá část roku mi něco dává.

Jaro

ve mně budí pocit svěžesti a chuti do života, slyším štěbetání ptáků, užívám si rozkvetlé květiny a stromy a otravuji nevinné okolí s jejich názvy. Pozoruji včelky a nastavuji se prvním slunečním paprskům, co opravdu příjemně hladí. Na jaře mám obvykle radost jen z toho, že mohu vyjít z domu a koukám se na svět asi nejpozitivněji. Trávím hodně času venku, začínám jezdit na kole a na bruslích, pořádám túry. Začínám jezdit na chatu, mám radost z každého nového zeleného výhonku i z řeky plné vody. Je to pro mě takové období růstu a rozvoje, ať už obecně nebo toho osobního. Mám pocit, že je vše přede mnou.

Léto

zabrnká na mou toulavou a trampskou notu - spaní pod širákem, tábor pod stanem a prskání ohně mísené ze zvukem kytary a s naším vytím. Usínání pod oblohou posetou hvězdami a vstávání za první rosy a pohlazení sluníčka. V létě se cítím uvolněně, pohodově, rádoby mě nic netíží. Snad jen narůstající horko. Je to období, kdy se vidím s knížkou a mojitem v plavkách ve stínu stromů. Když je k tomu i moře, je to paráda, ale poslední dobou spíš radši vyjedu na sever a obuju si pohorky a šplhám k výšinám. Neuvažuji nad ničím než nad přítomným okamžikem. Stačí mi ke štěstí jen malinko.

Podzim

je můj nejoblíbenější. Nejdřív je ještě teplo a krásně, je tu čas zavařování a zpracovávání všech surovin ze zahrádky. Sluníčko má ještě sílu, ale už nepálí, což je pro mě ideální doba. Miluji podzimní západy slunce, jsou takové ... jiné, něžnější. Chodíváme na houby a dlouhé procházky přírodou. Nastává čas změny, listí se barví do mnoha odstínů a i já samotná se měním. Uvědomuji si, co všechno jsem doteď prožila a jak mě to ovlivnilo. Začínám být lehce melancholická, ale tak příjemně, zasněně. Více přemýšlím nad sebou, nad věcmi, které si chci ,,nechat" a kterých se chci zbavit.

Zima

pro mě znamená především útlum. Zklidnění se (v rámci mých možností), snažím se trávit více času v poklidu a dopřávám si více odpočinku. Tempo procházek je spíš loudavé, užívám si hluboké nádechy mrazivého vzduchu. Temné večery projasňuji světlem svíček, knihou a teplým vínem/medovinou/čokoládou. Hodně jím a není to jen Vánoci, prostě mám obecně v zimě pořád mlsnou a pořád hlad. No a. Ráda pozoruji sněhové vločky, když se snáší k zemi, ráda se jich dotýkám. Když si pak nazuji brusle nebo lyžáky, jsem nejšťastnější na světě. Hvězdy jsou zase krásně vidět a je jich mnohem více než v létě, mrkají na mě. A naopak pohled na sluneční paprsky, které ze sněhu dělají diamantová jiskrná pole? Ach..

Prostě každá část roku má v sobě i to pěkné a na to se chci soustředit. Jaké období je vaše neoblíbenější a proč? A nejméně oblíbené? Zkuste se zamyslet, co je krásného na vašem NEoblíbeném období roku.

Lu Wild

P.S. Jop, s touhle koláží jsem konečně spokojená! :)