Na Okoř je cesta...

... jako žádná ze sta, z Prahy dlouhá 15 km.

15 km - 3 hodinky

---

O volném lednovém úterý jsem se vydala na výlet na Okoř. Hodilo se mi, že je hrádek kousek od Prahy a já tudíž nemusím někam daleko jet hromadnou dopravou, protože můj čas byl omezený.

Startovací čára byla nakreslena hned za McD řetězcem na Divoké Šárce, po jejímž překročení stačilo sledovat turistickou červenou značku nejprve vedoucí údolím Divoké Šárky. Po vyšplhání kopečka se dalo odbočit na vyhlídku, se zacházkou asi 200 metrů...

Na vyhlídce čekal nádherný strom. Ačkoli bylo v prostředku ledna, nebyl holý. Na větvích nesl slunečnicová semínka, lojové koule a další dobroty pro malé zpěváčky. Také jich v jednu chvíli přiletělo! Každé místečko bylo obsazeno sýkorkou, zvonkem nebo konipáskem.

Z vyhlídky vedla cesta přes pár malých vesniček, malebných, českých, kde až na pěkné kostelíky nebylo krom klidu nic. No, on i ten klid je takový... Zhruba od vesniček, jak se člověk pomalu blíží letišti, mu nad hlavou hučí letadla. Jedno za druhým. A je to docela randál.

Po lesíku, vesnici a lesíku se otevřela krajina do luk a polí. Cesty se klikatily. Jednou tou klikatou odbočkou se dalo dostat na zbyteček čísi sochy, ale tam já nešla, mířila jsem rovnou na cíl. Ještě jedna zkratka, pravděpodobně jsem to vzala přes něčí soukromý pozemek. Ale nenápadně.

A jsem tu.

Škoda jen, že byla zřícenina zavřená, vstup je možný zase až na jaře. Takže je to jasné, sem se ještě vrátím. Na hradě sice světla nehořela, jak v té písničce, ale za to sluníčko nádherně osvětlovalo torzo hrádku.

Procházka příjemná, pěkně jsem si vyčistila hlavu a potrápila malinko nohy. Ale opravdu je trošku,většina cesty byla z kopce nebo po rovince. Zpátky jsem se nechala popovézt autobusem, za 4 Kč! Myslím, že samotný papír na tu jízdenku stál víc..

Lu Wild