Výprava pěškobusem za Kristem

Ahoj!

  Vítám u prvního oficiálního článku na nové doméně. Jsem z přesunu sem, na blogspot, malinko nesvá, protože tohle je přesně ten typ změny, který nemám ráda. Musím si zvykat na spoustu věcí, jsem docela dezorientovaná, kde co najdu... No prostě počáteční chaos. Ale to zmáknu! :) 

  Celý původní blog by tu měl být přesunutý, za což vděčím úžasné dvojici Veruce a Martinovi, kteří byli schopni celý blog v kuse přehodit sem - děkuji, ušetřilo mi to tuny práce! 

  Po delším úvodu se dostáváme pomalinku k hlavnímu tématu, dočetla jsem totiž knihu, o kterou bych se tu chtěla podělit. 

Není důstojnějšího místa než krosny!

✔ Autor: Ladislav Zibura

✔ Žánr: Cestopis 

✔ Vydáno: 2015

✔ Obsah: Absolvovat pěší cestu přes 1400 km dlouhou přes Turecko do Jeruzaléma chce notnou dávku odvahy. Tím spíš, že se na cestu vydává bezelstný, nemotorný Ládínek bez mapy a orientačního smyslu - typický pratchettovský cestovatel, který věří, že se mu nemůže na cestě nic stát. Nic jiného než věřit mu totiž nezbývá. Jak tohle asi může dopadnout, přežije tu cestu vůbec? Putuje čtyřicet dní během nichž si píše deník o lidech, o cestě, o zemi, o útrapách pěší chůze i o náboženství, o pohostinnosti i chudobě. A o puchýřích.

✔ Doporučení: Ač je toto autorova prvotina, já jsem od něj četla jako první cestopis Pěšky mezi buddhisty a komunisty, který se mi moc líbil. I tato kniha má rozhodně co nabídnout. Líbí se mi lehký styl vyprávění, humor a pokusy o vtip. Občas se jeden musí smát nahlas a nevěřícně kroutit hlavou nad absurdními situacemi. Oceňuji, že kniha obsahuje všechna témata, co pouť obnáší, včetně občasných strastí, svízelů nebo jen špatných dnů. Mám totiž pocit, že se nyní vše tak idealizuje, že mít špatnou náladu je skoro zločin proti instagramové dokonalosti.

  Já sama, když chodím po horách, procházím různými fázemi cesty: nadšení - těšení - první kilometry pohoda - první kopec už funění - ptaní se sama sebe, co jsem si to zas vymyslela za blbost - zdolání kopce, tudíž euforie - další kilometry nastupující únava, hlad, déšť - překonání překážek a zas euforie a pocit nepřemožitelnosti. Během takového výlezu se mi nálada mění každou chvilku, člověk přemítá nad různými věcmi a tohle všechno v té knížce prostě je. Ano, ve finále má cesta vždy víc benefitů než těžkostí, ale je dobré je zmínit a umět se jim zasmát.

  Zároveň je v knize i spousta zajímavostí o dané zemi, které jen tak někdo neví! Pokud máte rádi cestování, tohle je ideální odreagování na léto, já doporučuji!

✔ Úryvek: 

,,Cíl je jen vznešené označení pro dočista obyčejný konec.. Znáte ten pocit, když po dlouhé době něco dokončíte? Člověku se najednou zdá, že zvládne všechno na světě. Užívá si ten povznášející pocit a má hlavu v oblacích. Podle mě se to ale děje jen proto, abychom si všechno mohli prohlédnout hezky z výšky a vybrat si, kam se vydat dál. Jaká bude další cesta? To nevím. Ale jsem si jist, že nějaká bude. Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou."

Co vy, kamarádíte se s cestopisy? :)

Lu Wild