TT: Svět mezi námi

 Zdravím!

Dnes přicházím s takovou krátkou úvahou na téma Svět mezi námi. Pamatujete si přece téma týdne probíhající na blogu.cz? Ten už sice neexistuje, za to vůle uživatelů ano. Právě nyní na instagramu blogerka Moonchild znovu zavádí tuto formu inspirace. Pokud jste měli rádi TT, určitě se kdokoli můžete zapojit! Jsem zvědavá na články váš všech! :)

 
- Vieste, Itálie


Svět mezi námi 

   Když se rozhlédnu kolem sebe, nejsem nadšená z toho, co vidím. Svět se mění. Samozřejmě, změna musí být, abychom se mohli posouvat kupředu. Ale je tohle opravdu posun správným směrem?

   Všude kolem nás je patrný neskutečný technický pokrok jen za pár desítek let. Počítač, barevnou televizi, mobil s fotoaparátem má dnes každý. Dnešní generace dětí dříve než začnou chodit a mluvit umí základní ovládání tabletu pro spuštění her. U těch pak tráví neskutečné množství času a rodiče jsou rádi, že mají chvilku klid. Cestující hromadnou dopravou mají do jednoho v uších sluchátka (už samozřejmě bezdrátová) a před sebou obrazovku mobilu. Ten už nám skoro přirostl k ruce, což? Umíme tupě ,,likovat" fotky a příspěvky bez vnímání skutečného obsahu jen z dlouhé chvíle. Pokud už  komunikujeme, používáme sociální sítě, online platformy, za každým slovem smajlíka. Kam se poděla skutečná slova? 

   Podělím se o příhodu: Šla jsem nakupovat do supermarketu, jen drobnosti a v tom mi padl pohled na obrovskou chryzantému v květináči oranžové barvy, která by se hodila jako dárek pro kolegyni k narozeninám. Proto jsem ji vzala, musela jsem oběma rukama, a probíjela se k pokladnám. Raději jsem šla k těm ,,lidským", protože jsem si nebyla jistá, jestli by nebyl problém s nahráním u samoobslužné pokladny. Paní za kasou byla už z dálky usměvavá, rychlá a komunikativní. Podívala se na rostlinu a nahlas pochválila její krásnou barvu! Hrozně mě to potěšilo, bylo to takové milé, příjemné osvěžení pobytu v obchodě. Co mne zarazilo, byla reakce ostatních lidí. Všichni v doslechu se na nás začali otáčet, zamračeně a podezřívavě nás pozorovali, jako bychom snad s paní pokladní plánovali teroristický útok a ne si povídali o kytkách. Pohledy mne provázely celou cestu z obchodu a paní už nikdo ze zákazníků za mnou snad ani nepozdravil.

   To jsme to dopracovali. Opravdu se bojíme kontaktu s lidmi? Covidová doba nejspíš taky udělala svoje, ale prostě se mi zdá, že se ze světa vytrácí slušnost, lidskost. Když jdu po chodbě domu, kde bydlíme, sotva někdo pozdraví nebo se na mě vůbec podívá. Haló! Kdo v dnešní době třeba zná své sousedy? 
Zavřeli jsme se dobrovolně do izolovaných bublin a jenom hudráme, jak je svět ošklivý a zlý. Ale zapomínáme na důležité: To my tvoříme ten svět! Zkusme být lidmi. Znát pochopení, empatii, vyjadřovat pozitivní energii a předávat ji dál i cizím lidem. To je ta správná výzva! Nebojme se někoho pochválit, vždyť je to pár slov, která nás vůbec nic nestojí. Komunikujme spolu! Opravdu je to tak těžké?

Lu Wild

Komentáře

  1. Naprosto krásně pojaté TT! Souhlasím s tím, že lidé by se měli opět naučit být lidští a empatičtí. Bohužel, v dnešní době digitalizace téměř všeho, se to nějak vytrácí..
    Moc Ti děkuji za napsání článku na toto téma ♥️

    OdpovědětVymazat
  2. To je moc hezky napsané. Já jsem upřímně ráda za své dětství bez dotykových mobilů a internetů atd. co s týče kontaktu s lidmi, bydlím na vesnici a většinou lidi zdravím, i když je neznám. Když hezky odpoví, tak mě to potěší. Zato když někoho pozdravím a člověk se na mě dokonce zamračí.. tak to bych je kopla do zadnice :D

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že normální lidský kontakt nám chybí víc, než si běžně připouštíme.
    Jinak tvořit lze i na Téma měsíce v Klubu blogerů. Těším se na články.

    OdpovědětVymazat
  4. Také jsem mívala moc ráda TT. Koukala jsem, že Adélka je znovu rozjela. Jsem za to moc ráda. Určitě se v budoucnu zúčastním.
    Napsala jsi to krásně, naprosto s tebou souhlasím. Ve škole či v MHD jsem divná, když si místo mobilu otevřu knížku. Lidé na mě divně civí, ale co, mně je kniha příjemnější. Pokaždé se snažím usmívat, být zdvorila, škoda, že to málokdo oplatí :(

    OdpovědětVymazat
  5. Jooo, téma týdne na blogu bylo super. :))
    K té příhodě ze supermarketu... kéž by všichni byli tak milí jako paní prodavačka.. Jednou se mi také něco takového stalo.. je fakt, že občas někdo ve frontě divně kouká, ale někdo se naopak usmívá a třeba se do rozhovoru taky přidá. :))

    OdpovědětVymazat
  6. Témata týdne na blogu jsem milovala, i když ne vždy jsem k němu měla co napsat. Na druhou stranu to byla skvělá inspirace.

    Tvá úvaha se mi moc líbí, jako bys mi četla z duše. Lidé se na sebe umí jen mračit a podezírat jeden druhého, závidět si... Je smutné, kam jsme do došli.

    OdpovědětVymazat
  7. Jak píšeš, všechno je jen o lidech a je na nás, jaké si to uděláme :) Od té doby, co jsem dělala v obchodě se ke všem snažím být milejší :D ale teda pozdravení, to je u mě základ..

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to jsi napsala fakt krásně! Ta příhoda v obchodu mě udivila, já stát ve frontě za tebou a slyšet to, tak se usměju, protože se mi líbí tyhle interakce mezi neznámými lidmi - i když sama nejsem ten typ, co by jen tak něco okomentoval cizímu člověku. Když nad tím teď tak přemýšlím, asi bych se bála, že se na mě ten oslovený člověk divně podívá jakože "co na mě tenhle magor mluví", což je dost možná pointa toho, o čem jsi tu psala. Proč to tak je? Proč je to špatně, proč jsi divná, když něco pochválíš cizímu člověku? Opravdu zajímavá úvaha a ten instagram určitě omrknu, na blog.cz jsem dlouho zůstávala právě jen kvůli těm tématům týdne, které na bloggeru nejsou, přišlo mi to vždy jako skvělý nápad!

    Lucy Villain
    kulturnicek.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkně uchopené téma. Já jsem ten typ, který se snaží vyhýbat kontaktu s cizími lidmi, jelikož jsem stydlivá a ještě k tomu introvert. Ale tu slušnost v sobě mám. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Škoda že toto téma tam už není. A napsala si to krásně! :)

    OdpovědětVymazat
  11. TT na blogu jsem měla ráda. Na této platformě si připadnu nějaká odcizená. Blog mi byl bližší. Co se týče světu kolem nás, v covidové době jsem ustrnula na mrtvém bodě a čekala až se dá svět do pořádku. Teď vím, že to nebude tak jednoduché a připadám si jako v pořadu Rozjezdy pro hvězdy. 😀😁

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kousky dní

Rudý ruský boršč