Až budu velká

 Ahoj! Úspěšně hlásím pokračování v oživení tohoto blogu! Vzhledem k tomu, že jsem přispívala dost sporadicky a udála se mezitím spousta věcí, tento článek pojmu jako takové malé shrnutí, co se mi v životě děje.

 Hurá, je tu pokračování mého putování po hřebenovce Mallorky! Kdo nestihl část prvni, je TU - Jak jsem sebrala odvahu a vyrazila sama na GR221 ! A teď už jdeme na část druhou... Den 3. - Valldemossa - Deia - Sóller, 23,5 km Ráno balím a po snídani odcházím s úsměvem vstříc Deie, pořád je tak nějak pod mrakem, ale už bez deště. Do čeho jsem se to, sakra, pustila? Tuhle otázku si dnes kladu několikrát za den. Betonová cesta cesmínovým lesem v prudkých a nekonečných zatáčkách mi dává zabrat. Tisknu zuby, ujdu několik kroků, musím zastavit, zanadávat a znovu. Kupodivu tento stav netrvá reálně až tak dlouho, daří se mi tento úsek zdolat v rekordním čase, ovšem v myšlenkách trpím nekonečně dlouho. Na hřebenech už je to dobré, všude kvete horský rozmarýn, mám rozhled na všechny strany a opět si začínám broukat, tentokrát to byl remix Vzhůru k výškám a Knock, knock, knocking on heavens door.  Tady potkávám skupinu puberťáků se španělskými učiteli, normálně tam lezou děti na výlety! Na mě je t

 Ahoj! Do jaké skupiny lidí se řadíte: vinaři - pivaři - míchači? Osobně jsem asi od každého kousek, záleží na společnosti, chuti a náladě. Třeba teď cucám náš národní poklad, který jsem vytůnila. Mám totiž takovou lehkou úchylku na jednu kombinaci. Víte, co je úplně nejlepší k vychlazené české, pořádně hořké plzni? No přece čokoláda! Neodsuzuj, dokud jsi nezkusil, já tě vidím! Můj trik je dát si kostičku mléčné čokolády rozpustit na jazyk, vnímat tu chuť a sladkost na jazyku.. A když už mám poslední zbyteček v puse, tak si mocně loknu hořkého piva. Ó bože!  Pardon, jestli jsem někoho znechutila. :) Ale jsem si jistá, že takovou nějakou "nechutnost", co je strašně skvělá, má většina lidí. Prosím, přiznejte se, co je ta vaše? Přece v tom nezůstanu sama! Samozřejmě jsem ale zase odběhla od tématu, měli  jsme tady řešit přece víno!

 Ahoj po dlouhé době! V dubnu jsem se odhodlala udělat něco, co jsem měla v plánu už nějakou dobu, ale vždy mi do toho něco vlezlo, promeškala jsem vhodný čas a nebo neměla s kým. Jenže letos mne čekalo na jaře období velkých osobních změn, tak jsem si řekla: Fuck it! Zariskovala jsem, koupila letenku a prošla trek GR 221 - sólo.  GR 221 je hřebenovka, která vede pohořím Serra Tramuntana na Mallorce, prakticky přejdete celý ostrov ze západu na východ. Celkem je to 120 km pěšmo, převýšení je asi 5000 v.m. (výškových metrů) a v průměru trvá celá legrace 5-7 dní dle tempa. A já, blondýna, jsem se rozhodla a za 14 dní prostě šla.

 Zdravím po dlouhé době!  Jdu se s Vámi podělit o tip na lehký výlet příjemným terénem, který jsem absolvovala s kamarádkou a mým bengálským kocourem Mauglím :) (Ano, chodím s kocourem ven na vycházky. :)) Cílem byla vyhlídka Vraní skála na Křivoklátsku.

 Ahoj, ahoj! Máte rádi jídlo? Konzumujete ho s nadšením a s rozzářenýma očkama si umíte labužnicky vychutnat každé sousto? A taky pořád nevíte, co vařit? :D  S tím mám třeba hrozný problém, nikdy nevím, co bych měla udělat. Přijde mi, že pořád točíme pár stejných jídel. Drahá polovička taky nepomáhá - nemá chuť na nic konkrétního, nic moc taky nevymyslí... (Ale zas uvaří, když se mu řekne, to jo.)  Krtkův dort Tak jsem se rozhodla sepsat takovou menší inspiraci ode mě, co jsem vařila/jedla od nového roku. (Samozřejmě ne jenom tohle! Já už toho snědla!) Určitě budu ráda, když se podělíte o vaše tipy na jídlo, ať se trochu obohatím!